Jiřina Vinterová založila nadační fond Adopce památek, aby drobné kapličky a křížky nechátraly a postupně nemizely z české krajiny. Každoročně tak teď zachrání alespoň dvě takovéto drobné památky, které by jinak zůstaly zapomenuty. Spolupracovat přitom musí s místními i s profesionálními restaurátory, ukočírovat takový projekt stojí spoustu námahy i manažerských dovedností. Přečtěte si v rozhovoru, který poskytla magazínu Místní kultura, jak se jí to v současné době daří…
Nadační fond doposud zachránil více než desítku drobných památek. Vracíte se na místa opravených křížků či Božích muk? Na kterou obnovu jste obzvláště hrdá?
Tuším, že opravených památek je v této chvíli 17 a nyní restaurátor dokončuje osmnáctou z nich. Na místa se snažím vracet, ale jsou rozeseta po celé České republice, takže je to obtížnější. Přesto se jednou za pár let vždy vracím památky tak trochu zkontrolovat.
Oblíbené mám ty obnovy, kde se objektu ujmou místní. Například v okolí postaví lavičky a lidé si tam chodí sednout, u křížků začínají poutě nebo průvody. To se stalo například na Lukovském u Zlína. Hodně za svou si místní vzali také výklenkovou kapličku u Choltic. Ta byla na zarostlém místě, které místní v čele s panem starostou vysekali, stejně jako starou cestu, která sem vedla. Také upravili okolí kapličky a přidali sem posezení, navíc ještě doplnili most přes terénní nerovnost.
Jak se vlastně o památkách potřebujících pomoc dozvídáte?
Některé z nich potkám sama při svých cestách, poslední dobou dostáváme také hodně doporučení. Jsou to jak tipy na další zajímavý objekt od místních v okolí obce, kde už jsme pracovali, tak upozornění od lidí, kteří uviděli nějakou památku v krajině. Když pátrají po možnosti, jak jí pomoci, najdou si nadační fond na internetu a ptají se mě na možnosti obnovy.
Činnost nadačního fondu je do značné míry také o spolupráci, kdo je pro vás při přípravě obnovy klíčový?
Určitě je to vlastník památky. Vlastníkem je podle současné právní úpravy ten, komu patří pozemek, na němž objekt stojí. Tedy alespoň v případě, že tento objekt není zapsaný v katastru nemovitostí, což je případ většiny drobných památek. Často stojí u cest a silniček, a tak je jejich vlastníkem obec, u větších silnic kraje. Za ty jedná správa silnic, která nemá o obnovu příliš zájem, na druhou stranu se lze domluvit na převodu do vlastnictví obce. Různé jsou také zkušenosti se správci lesů. Nicméně nejčastěji je vlastníkem právě obec, jednám tedy se starosty. U památek uprostřed polí někdy bývá soukromý vlastník. Důležití jsou pro mě také restaurátoři, kteří v rámci obnovy komunikují s vlastníkem.
Jak vám vycházejí vstříc obce a obecně majitelé pozemků, na nichž se památky nacházejí? A jak reagují na obnovy místní komunity? Určitě je důležité mít pravidelnou péči o místo komu předat…
Obec, která se rozhodne památku opravovat, už do toho jde až do konce. Ale jsou i obce, které k památkám nemají takový vztah, tam obnova ani nezačne. Tyto obce mají jiné zájmy a drobné památkové objekty pro ně nejsou prioritou. I s takovými případy jsem se setkala, přestože jich naštěstí není tolik.
Také v případě komunikace s místními převažují pozitivní zkušenosti. Lidé jsou někdy překvapení, že v obci vůbec takovouto kapličku či křížek měli. Pokud je památka v havarijním stavu, nebo dokonce povalená, lidé na ni mnohdy úplně zapomenou. Když památku opravíme, většinou to místní lidé ocení a často pak třeba i pečují o její okolí.
Neobejdete se ani bez spolupráce s profesionálními restaurátory. Už máte za léta fungování fondu stálé spolupracovníky?
Vždy se snažím zachovat profesionální přístup tak, abychom používali pro obnovu správné technologie, postupy a materiály. Mnohdy si restaurátory vyhledám sama, nebo dostanu doporučení od jiného restaurátora na někoho, kdo působí v místě obnovy. Ve východních Čechách využíváme služeb pana Bláhy, který nás oslovil sám s nabídkou restaurátorských prací. Už jsou to dlouhodobé spolupráce, takže jsme si na sebe zvykli. Nastavili si práci tak, že já jim můžu důvěřovat a oni vědí, že se mnou mohou vyřešit případné problémy.
Máte nějaký přehled o tom, kdo jsou lidé, kteří vám na obnovy přispívají?
Jsou to soukromí dárci, většinou jde o stálé dárce, mezi něž jednou za čas někdo přibyde. Někdy to bývají i místní z obcí, kde obnovujeme nějakou památku. V rámci restaurování totiž mnohdy oslovujeme aktivní obyvatele obce, kteří dají vědět svým spoluobčanům. Lidem, kteří na obnovu přispějí, nabízíme i uvedení jejich jména na tabulce přímo u opravené památky. Zapojují se i firmy, které vnímají pomoc neziskovým organizacím jako součást své firemní kultury. Někdy nás doporučí zaměstnanci, kteří si mohou vybrat projekt, jemuž firma přispěje.
Jak jste se vlastně k péči o drobné památky dostala?
Památky mě vždy zajímaly, a když jsem se dostala mimo město do krajiny, začala jsem si jich postupně více všímat. Zároveň jsem se časem začala zajímat, proč jsou některé v lepším stavu než jiné. Postupně jsem zjistila, že hodně záleží na majiteli památky a pátrala, kdo má možnost takovou památku opravit. Myslím si totiž, že je vždy správné se domluvit s vlastníkem, jestli má o obnovu vůbec zájem.
Proto jsem v roce 2014 založila nadační fond, který má za úkol obnovu těchto drobných památek, především těch ukrytých v krajině. Když se taková obnova podaří, přinese to dlouhodobý užitek, takto obnovená památka vydrží další desítky až stovky let. A spolu s ní si můžeme připomenout také původní podobu krajiny. Když totiž někde stojí křížek či kaple uprostřed pole, je prakticky téměř jisté, že tam dříve vedla cesta. Na opravu památky tak přirozeně navazují možnosti obnovy remízků či starých cest. Tato práce ale už je na obci, respektive místní komunitě. Když vidí opravenou památku, mnohdy k ní začnou vysazovat aleje, postupně si všímám i obnovení starých cest, což je skvělé.
Profesí jste architektka, ovlivňuje vás snaha o obnovu památek i ve vašem profesním zaměření? Vzděláváte se také v tomto oboru?
V profesní části se především věnuji rekonstrukcím historických budov. V rámci své práce si dodělávám vzdělání na dvouletém Kurzu památkové péče při Národním památkovém ústavu. Jsou tam zajímavé přednášky, ale hlavně jsem tam potkala lidi s podobnými zájmy.
Jak obecně vnímáte úlohu dobrovolníků a soukromých iniciativ v péči o drobné památky?
Bez nich by určitě spousta památek nebyla v tak dobrém stavu, v jakém v současnosti je. Každý nadšenec se hodí, památek máme opravdu hodně. Spousta jich opravených už je, ale spousta jich na své nadšence ještě čeká. Je to hodně o čase, nedá se opravit úplně vše.