Restaurátor Hynek Bláha, který pro nadační fond Adopce památek obnovil již několik sochařských děl z oblasti Orlických hor, varuje před neuváženými zásahy laiků do drobných památek, byť by za nimi stála dobrá vůle danému křížku či soše pomoci. Poškodit může takové sochařské dílo už zdánlivě neškodné čištění, třeba tlakovou vodou. A co tedy dělat, když chcete nějakou památku zachránit? Nejprve zjistěte, kdo ji vlastní, radí restaurátor. Majiteli pak můžete pomoci nejen se získáním finančních prostředků, ale také s vyhledáním kvalitního restaurátora, který se o obnovu památky postará. Jedině péče odborníka totiž zajistí, že bude sochařské dílo beze ztráty své hodnoty dále těšit kolemjdoucí v krajině či vaší obci.
Na restaurování kterých památek jste se doposud pro nadační fond Adopce památek podílel a na čem pracujete nyní?
Pro nadační fond restauruji drobné sakrální památky, jedná se o krucifixy, tedy kamenné kříže s figurou Krista, a to především v Orlických horách. Letos konkrétně společně restaurujeme kříž z obce Liberk u Rychnova nad Kněžnou. Památka byla značně poškozena, chyběla hlava i obě paže. V loňském roce jsme pro Neratov restaurovali kalvárii, což byla hodně zničená památka. Jde rovněž o kříž s postavou Krista, doplněný ještě sochami svatého Jana a Panny Marie.
Já jsem v Neratově již dříve našel památky, které byly v havarijním stavu, proto jsem oslovil starostu Bartošovic v Orlických horách (pod nějž Neratov spadá) a dohodli jsme se na spolupráci. Na základě toho jsem v roce 2021 restauroval sousoší piety na sloupu. V současnosti v Neratově pracuji na obnově dalšího sousoší kalvárie, umístěného u cesty směrem na hřeben Orlických hor. Podle mého názoru se jedná o dílo stejného autora, nebo minimálně ze stejné sochařské dílny, jako sousoší obnovené nadačním fondem. V tomto případě je sousoší prakticky netknuté, ale nachází se na kraji lesa, takže ho poškodil kořenový systém stromů a hrozilo jeho vyvrácení. Obnovu této kalvárie se rozhodl financovat zdejší Spolek Horní Neratov, ačkoli se nachází na pozemku Lesů ČR. V současnosti je sousoší demontované a máme již vyhotovené nové základy, na které ho osadíme.
Co může běžný jednotlivec udělat, pokud ve svém okolí najde památku, která je ve špatném stavu, nikdo o ni nepečuje a hrozí její poškození nebo dokonce zánik?
V první řadě je třeba zjistit vlastníka památky. Mnoho lidí si myslí, že když jde o sochu s náboženskou tématikou, bude patřit církvi. To ale není pravda. V naprosté většině případů platí úzus, že na čím pozemku památka je, tomu patří. Nejčastěji jde tedy o obec, jindy jsou památky na soukromém pozemku, třeba na pozemku Lesů ČR nebo jiného vlastníka lesa. V případě památek u větších silnic jde pak o majetek státu nebo krajů, který spravuje Správa a údržba silnic.
Tohoto vlastníka je pak třeba oslovit, pokud se s ním dá jednat, lze pokračovat dále. Pokud například vlastník nemá na restaurování dostatek prostředků, je možné oslovit různé nadace, jako je právě Adopce památek. Jsou také různé dotační tituly, například Ministerstvo zemědělství poskytuje v rámci Zemědělského intervenčního fondu dotace na zachování prvků venkovské krajiny.
Potom je třeba sehnat kvalifikovaného restaurátora. Rozhodně by se do restaurování památek neměli pouštět laici, v takovém případě hrozí poškození dané památky. Restaurátor přijde, památku si prohlédne, sepíše záměr restaurování a odhad rozpočtu. Na základě toho už lze žádat například o dotaci.
Jak může běžný člověk zjistit, že je daný restaurátor opravdu kvalifikovaný, památku nepoškodí, a naopak jí pomůže?
V tuto chvíli si musíme památky rozdělit do dvou kategorií, jednak ty chráněné státem a zapsané do ústředního seznamu kulturních památek, a potom památky státem nechráněné.
U chráněných památek je zákonem o památkové péči jasně definováno, že je musí restaurovat člověk s patřičnou kvalifikací, to znamená s povolením ministerstva kultury pro restaurování daného typu památky. Zákonem je také dáno, že je třeba oslovit obec s rozšířenou působností, ta si vyžádá stanovisko územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu. Restaurátor zpracuje záměr, který je třeba předložit památkářům, a památkový odbor obce s rozšířenou působností vydá závazné stanovisko, na základě něhož může obnova památky proběhnout. Nemělo by se tedy stát, že by památku někdo nevhodným zásahem poškodil.
A jak je to u památek, které státem chráněny nejsou?
Pokud jde o památky nechráněné, může je ze zákona restaurovat kdokoli. Zákon se těmito objekty sice nezabývá, ale mnohdy jde o pěkná díla, která mají v daném regionu svou hodnotu. Kdyby je někdo nevhodně restauroval a památku poškodil, byla by to také ztráta na kulturním dědictví. Situace je v tomto případě komplikovanější, mnohdy tyto nechráněné památky opravují třeba kameníci, kteří jsou sice profesionálové ve svém oboru, ale nejsou restaurátoři a sochaři, což je pak při doplňování detailů vidět.
Proto by si měl vlastník vždy vytipovat restaurátora, který například pracuje i v okolních obcích, a pak po něm určitě chtít reference. Pokud se řada zadavatelů shodne, že restaurátor pracuje dobře, lze mu nejspíše věřit. Při hledání restaurátora je také možné se zeptat na doporučení na památkovém odboru obce s rozšířenou působností, nebo i na územním odborném pracovišti NPÚ.
Restaurování státem chráněných památek není živnost, restaurátor pracuje na základě zmíněného povolení, ale restaurování nechráněných památek lze dělat na základě živnostenského listu. Zároveň kdo má povolení ministerstva, může samozřejmě restaurovat i památky nechráněné.
Jaké nejčastější chyby při restaurování mohou ohrozit drobné kamenné památky?
Pokud je socha nějakým způsobem nakloněná a hrozí zřícení, může dojít k poškození při její demontáži. Sochařská díla se totiž často skládají z více částí. Podstavec a samotnou sochu či kříž kameníci sekali po částech, které pak spojovali železnými kovanými čepy. Ty zalévali olovem, později sírou a po roce 1900 je připevňovali za použití cementu. Rozdělení těchto částí je technicky poměrně komplikované, buď je možné čepy ve spárách přeřezat ocelovým lanem, nebo lze čep převrtat. Vždy ale dojde ke ztrátě autentického materiálu, proto je to třeba dělat s rozmyslem. Když to dělá laik, který nezná tyto metody, může památku již při její demontáži poškodit.
K poškození může dojít také při čištění, kdy hrozí narušení povrchu a změna jemné modelace sochy. To se stává, pokud někdo památku přebrousí ve snaze, aby vypadala jako nová. Lidé někdy mají pocit, že když je socha restaurovaná, musí svítit novotou. Přitom je třeba, aby na soše zůstala patina stáří. Navíc při čištění může dojít k nevratným ztrátám.
Povrch pískovce může poškodit i pro mnoho lidí běžné čištění tlakovou vodou. Velký trend bylo jednu dobu také pískování, to je ale abrazivní metoda. U sochy s jemně sekanými rysy tak pískování úplně setře jemnou modelaci. Podobný případ je přebroušení sochy brousky. Právě tady hrozí poškození neodborným zásahem, který může lidem připadat bezproblémový.
Kde je tedy hranice toho, co může dělat laik?
Samozřejmě jde o běžnou údržbu, kterou má dělat vlastník nebo správce. Zamést prach a spadané listí, vyplít okolí. Je také třeba památku pozorovat a v případě poškození zajistit restaurátora.