Drobných památek v okolí Litovle jsou vyšší desítky a značná část z nich je v dobrém stavu, prozradil znalec Litovelska Radovan Urválek. Převládají křížky, velmi častá jsou ale i boží muka, především ta postavená z cihel. Nejvíce kapliček a křížků najdeme v obcích, které v historii byly majetkem církevních institucí, tedy olomouckého arcibiskupství či kláštera Hradisko.
Jak hustá je síť drobných památek na Litovelsku? Dá se říci, že každá obec má svou kapličku či křížek, nebo dokonce i více drobných památek?
V Litovli, jejích jedenácti přidružených vesnicích a dalších menších okolních samostatných obcích, což je zhruba třicet vesnic, se nachází větší desítky drobných památek.
Jsou tyto objekty rozloženy spíše pravidelně, nebo můžeme najít hustě pokrytá místa střídající se s těmi, kde naopak drobných památek mnoho není?
Nevím o tom, že by někdo takto orientovaný výzkum provedl, ale pouhým pohledem se jeví, že rozložení drobných památek v kraji záleží především na faktu, jestli byla obec historicky majetkem šlechty, nebo patřila arcibiskupství či klášteru Hradisko. Obce, které byly majetkem dvou církevních institucí, byly bohatší, a tak v nich vznikalo i větší množství drobných stavebních objektů. V obcích původně patřících šlechtě je množství památek skromnější, ale také tam jsou.
Boží muka, kapličky, křížky – jaké typy drobných památek v kraji převažují?
Nejvíc je nejspíš křížků, nejméně je drobných kapliček v extravilánu obce. I božích muk je poměrně dost, většina z nich je postavena z cihel či kamene, ale máme i boží muka dřevěná.
Zároveň vznikají i nové kapličky a boží muka. Litovelsko je „barokní krajinou“. V kraji mají lidé silný vztah k půdě, která je tu obdělávaná po osm tisíciletí, lidé se tu tolik nemění, a tak vztah k půdě a s ní i ke křížkům a dalším památkám přetrvává.
V jakém jsou památky stavu? Fungují v kraji občanské iniciativy, které drobné památky udržují či opravují? Zapojují se také obce, nebo i jednotlivci?
Nejvíc se podle mého pozorování o opravy drobných památek na Litovelsku zasloužili jednotlivci, respektive rodiny. Stejně jako byly mnohé křížky historicky postaveny rodinami, také nyní ně stará jednotlivec či rodina, buď jiná, nebo dokonce stále ta samá rodina.
Také malé obce se snaží o své památky starat. Nepamatuji si ale, že by nějaký necírkevní spolek opravil památku, ačkoli to nemůžu vyloučit. Pokud jde o církev, záleží vždy na faráři, některý je budovatel. Například v Litovli jsme měli pana faráře, který za pět až sedm roků, které zde strávil, opravil vše, co mohl.
Máte nějaký zajímavý příklad obnovy drobné památky v kraji?
Pěkným příkladem jsou tříboká boží muka mezi Sobáčovem a Mladčí, která před pár lety někdo krásně spravil, nevím ale, jestli se o to zasloužila obec nebo nějaký jednotlivec. Obec Červenka a její obyvatelé opravili všechny své drobné památky a pečlivě se o ně starají. Rodina Šárky a Václava Osičkových doplnila před pár dny prostor u Černého kříže, pod kterým spočívají padlí z Pruských válek, o Lesní oltář.
Nadační fond Adopce památek obnovil na okraji Litovle zděná boží muka, v nedalekých Třech dvorech pak boží muka doplnil kachlem s vyobrazením sv. Floriána.
A znáte naopak památky, které by opravu potřebovaly?
Například se krásná boží muka nacházejí u cesty mezi Vískou a Nasobůrkami. Byla vztyčená na paměť bitvy u Moháče, takže jde o hodně starou památku, byla postavená r. 1691. Tato boží muka nejsou v dobrém stavu, jsou trochu křivá a nikdo se o ně pořádně nestará, takže by určitě zasloužila obnovu.
Mojí srdeční záležitostí je kříž uprostřed polí mezi obcemi Chudobín, Mladeč a Sobáčov, nad nímž roste stará lípa, která ho již částečně poškozuje. Na jeho soklu je vytesána nádherná básnička, která skvěle vystihuje Hanou a vztah jejích obyvatel a těmto místům:
Přistup rolníku sem směle,
ať v potu tváři pracuješ.
Pozdrav svého Spasitele,
když vůkol kříže putuješ.
Občerstvení Pán ti slibuje,
ulevit tvého břímě tíž.
Slib tento vždy opakuj,
ať stojí navždy Boží kříž.