Drobné památky, označující nějakým způsobem významná místa, provázejí lidstvo už od dávných dob. Kapličky, kříže či boží muka, jak je známe dnes, pronikly na naše území po příchodu křesťanství a ve středověku se staly převažujícím typem památek. K jejich obrovskému rozmachu došlo v době baroka, a to jak v souvislosti s rostoucím významem církve, tak i s výraznějšími zásahy člověka do krajiny. Naopak od 19. století vliv náboženství a s ním i množství nově vznikajících sakrálních objektů klesá. Objevil se ale nový typ drobných památek, památníky připomínající oběti různých bitev. Nejvíce takových pomníčků na českém venkově vyrostlo po první světové válce, kdy si téměř každá česká obec připomínala své padlé.
První památky v nejširším slova smyslu se objevují už v pozdní době kamenné, 4. tisíce let před naším letopočtem. V době předkřesťanské vznikaly například mohyly, z hlíny nasypané nízké kuželovité útvary, pod nimiž bývá ukryt tzv. pohřeb. Později byly „na věčnou paměť“ označovány okraje katastrů jednotlivých obcí, takovou památkou mohl být třeba strom či skalka, v níž byl vytesán kříž nebo jiný symbol, vysvětlil archeolog Petr Meduna.
Od nástupu křesťanství se ze západní Evropy do českých zemí začala dostávat boží muka, kapličky a kříže. Například kaple byly budovány už od 11. století, časté byly taky takzvané smírčí kříže, vytesané na projev smíru po spáchání zločinu. Památek z doby gotiky, stejně jako navazující renesance (slohová období se ale u drobných památek neprojevovala zdaleka v takové míře jako u velkých staveb) se do dnešních dnů nezachovalo mnoho.
Baroko přineslo do české krajiny kaple, křížky a další památky
Naopak zásadní proměnu české krajiny a nárůst počtu drobných památek v ní přineslo baroko. V 17. a 18. století poprvé došlo k velkým umělým zásahům člověka do podoby krajiny a začala vznikat barokní komponovaná krajina, která vyjadřuje harmonické propojení lidské činnosti s přírodou, upozornila památkářka Věra Kučová. Právě v barokní době také začalo vznikat obrovské množství drobných staveb, jako jsou kapličky či boží muka, stejně jako dlouhé aleje či velká poutní místa.
Působení barokní zbožnosti v české krajině ještě o dlouho překročilo dobu trvání tohoto slohu a ještě v 18. a 19. století dále vznikaly venkovské kapličky, k nimž se přidaly také železné kované a později litinové kříže, umístěné na podstavci a doplněné tělem Krista a častým nápisem INRI. Zároveň ale postupně i na venkov prolnuly vlivy osvícenství a s ním racionální vztah ke krajině i k drobným sakrálním stavbám.
V 19. století také na pozadí ozbrojených konfliktů vznikaly první válečné pomníky, k nejstarším z nichž paří objekty spojené s Napoleonskými válkami, případně s bitvou u Hradce Králové v roce 1866. Největším neštěstím pro obyvatelstvo celého území současné České republiky byla nesporně 1. světová válka, kterou na území České republiky připomíná 998 pamětních desek a 6 638 pomníků, uvedl Imrich Vetrák, který má na Ministerstvu obrany problematiku válečných hrobů a starosti. Poslední událostí, která dala vzniknout mnoha válečným památníkům, je 2. světová válka.
S nástupem komunistického režimu po roce 1948 se dostaly drobné sakrální památky na okraj zájmu, a naopak bylo mnoho z nich i vědomě ničeno. Až po roce 1989 se začal pomalu probouzet zájem lidí o historii jejich bydliště a tím i o péči o památky, které se v okolí nacházejí. Ačkoli to není příliš časté, i v dnešní době občas vznikají i nové kapličky či památníky.