Velkou hodnotou kaplí, soch a dalších drobných památek je jejich neskutečně citlivé zakotvení v krajině, jejíž genius loci neodmyslitelně dotvářejí, upozornil památkář Josef Štulc. Dnes už si lidé jejich význam uvědomují, doufá i na základě množství spolků i dobrovolných sdružení, které se o tyto artefakty starají. V historii tomu ale tak nebylo, i samotná památková péče si začala důležitost těchto drobnějších staveb či sochařských děl uvědomovat až od konce 19. století.
Jaké typy drobných památek najdeme v české krajině?
Nejmonumentálnějšími z nich jsou poutní místa, mnohdy ale nejde o drobné stavby, ale o díla vrcholné architektury, jako v případě Svaté hory u Příbrami či Zelené hory u Žďáru nad Sázavou. Již drobnějším typem jsou kaple, které byly stavěny jak na návsích, tak i ve volné krajině. Ty měly často komemorativní význam, to znamená, že vznikly ve spojení s nějakou událostí. Například takovou kapličku nechal postavit forman, který byl přepadem lupiči a zachránil se. Na místě této události pak financoval vznik kaple.
Křížová cesta (Cvikov v Lužických horách)
Další typem drobných památek jsou sochařská díla, vrcholným zástupce této skupiny je promodelování labské krajiny v Kuksu hrabětem Šporkem, které je projevem propojení krajinného reliéfu, architektury a sochařských děl. Tato vrcholná díla se pak stávala inspirací i pro prostý lid. Sochy a sousoší ve volné krajině tak často vznikaly zásluhou jednotlivce, či z peněz, které si mezi sebou vybrali sousedé z blízké obce.
Poznejte typy drobných památek
K těmto artefaktům patří také ještě drobnější díla, jako jsou třeba smírčí kříže, milníky, ukazatele. Nejde tedy jen o sakrální památky, ale i o ty, které měly praktický smysl. Rozšířené jsou také pomníky připomínající oběti válek, kdy šlo o výraz vděčnosti padlým hrdinům. Ty se budovaly už po Napoleonských válkách a často byly vybaveny i vysoce kvalitní sochařskou výzdobou. Nejvíce jich pak připomíná padlé ve světových válkách.
Jak se vyvíjí památková ochrana drobných objektů, soch, křížů a kapliček?
V tomto směru prodělala památková péče dost výraznou proměnu, v 19. století byla ještě orientována na skutečné monumenty, hrady a zámky. Dokonce ani městské domy nebyly považovány za památky a také byly v té době bez nějaké velké lítosti bořeny. Existovaly samozřejmě výjimky, mohl bych jmenovat třeba výborného britského myslitele, výtvarného teoretika a kritika Johna Ruskina. Ten jako první upozornil, že i skromné stavby a drobná díla tvoří genius loci a že jsou součástí tvůrčího génia národa. Šlo v té době o naprosto výjimečný názor, v naprosté většině těmto drobnějším stavbám, památkám a artefaktům nebyla přiznána památková hodnota, proto nebyly chráněny, a dokonce ani sepisovány.
Křížek v krajině (východní Čechy)
Teprve od konce 19. století dohází k velkému rozšíření zájmu společnosti o historické dědictví i jeho vědecky podložený výzkum. Například v té době vzniká zájem o venkovskou architekturu, později, i o industriální dědictví. Jako součást památkové péče se postupně etabluje také památkový urbanismus, tedy zájem o historická města jako celky, které mají větší hodnotu než pouhé jednotlivosti.
Nejmladší větví památkového zájmu a postupně i památkové ochrany se stává i kulturní krajina. Na rozdíl od přírodních rezervací jde o výseky krajiny, která je nějakým způsobem promodelována činností člověka. Odráží se v ní tradice zemědělské kultivace a venkovského života. A ten spolu přinášel i řadu drobných artefaktů, které připomínají ať už tragédie, dohody nebo zbožnost. V krajině tak vznikaly sochy, sousoší či kapličky, které připomínaly určitou událost.
Kostelík citlivě umístěný v krajině (Kopčany, nedaleko moravsko-slovenských hranic)
Tato drobná díla jsou ve valné většině spontánně umisťována s obrovským kompozičním citem. Zpravidla sedí na místě, které dává velkému úseku krajiny jakési produchovnění, zajímavý akcent. S tou krajinou se potom dokonale sžívají, a přestože nešlo o nějaký záměr, jejich umístění dnes vnímáme jako nesmírně působivé.
Dokáží už dnes lidé tyto drobné památkové objekty ocenit?
Řekl bych, že ano. Možná to souvisí s tím, že velká část obyvatel dnes žije na sídlištích, jejichž prostředí je poněkud stereotypní. Proto lidé rádi jezdí na víkendy na chaty a chalupy, což mimochodem zachránilo velkou část lidové architektury. Potřebují se odreagovat, přijít do jiného, podnětnějšího prostředí. Uvědomují si, jakou cenu má nezničená krajina a jak může být umocněna drobnými stavbami, které ji akcentují a které k ní neodmyslitelně patří.
Litinový křížek, kolem něhož byly vysázeny stromy (Táborsko)
Jsem rád, že si konečně hodnotu těchto artefaktů uvědomila nejen státní památková péče, ale také společnost jako taková. Lidé vytvářejí různé spolky pečující o tato díla, protože cítí, že kdyby zůstala bez péče a zanikla, bylo by výrazně ochuzeno prostředí, ve kterém žijí. Existenci těchto spolků vnímám jako velice pozitivní trend, který společnost kultivuje. Tím pádem vzrůstá povědomí o tom, že ochrana kulturního dědictví je ve veřejném zájmu.
Najdeme v Česku více těchto drobných památek než v okolních zemích? Jaké jsou rozdíly mezi českými regiony?
Ano, v České republice určitě je památek více, třeba luteránské Sasko takové bohatství artefaktů v krajině nemá. Významnou roli v tom hraje historický fakt rekatolizace v pobělohorské době, zpočátku násilné. Právě v souvislosti s rekatolizací vznikla velká část drobných sakrálních památek.
Válečný pomník (Ústí nad Orlicí)
Kvalitou soch a sousoší v jednotlivých českých regionech se zabýval výzkumný úkol Národního památkového ústavu. Zjistili jsme, že zdaleka nejvyšší kvalitu i hustotu těchto artefaktů najdeme v severních a severozápadních Čechách. To pro mě bylo vcelku překvapivé zjištění, čekal bych, že nejvíce těchto drobných památek bude na jihu Čech. Jako zázrakem ale mnoho z nich přežilo právě v severozápadních Čechách, přestože jde o region, který těžbou uhlí ztratil nejvíce ze svého památkového fondu. Sice není rozložení úplně rovnoměrné, ale řekl bych, že tu nemáme nějaká výrazná bílá místa, kde by tyto památky chyběly.