Drobné památky v krajině jsou mnohdy doplněny obrazy světců a pozorný poutník si rychle povšimne, že se zde opakují typická vyobrazení. Každý svatý má totiž svůj atribut, který připomíná nějakou významnou událost v jeho životě, nebo také často jeho mučednickou smrt. Přečtěte si přehled těch, kteří se v českém prostředí často vyskytují, ať už příště neváháte, koho výzdoba kapličky či božích muk zobrazuje.
Snad nejčastěji bývá zobrazována Panna Marie, matka Ježíše Krista. Je pro ni typické právě vyobrazení s malým Ježíškem v náručí. Dalším běžným zobrazením je Panna Marie Immaculata, která stojí na zeměkouli ovinuté hadem, na jehož hlavu šlape. Had v tomto případě symbolizuje ďábla a celé zpodobnění vychází z Janova zjevení, které Marii popisuje jako „ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy“. Další obvyklé atributy jako koruna a žezlo souvisejí s povýšením Marie na královnu nebes. Někdy lze vidět také Pannu Marii s jednorožcem, protože podle pověsti právě ona byla jediným, kdo dokázal toto bájné zvíře zkrotit. Jako Panna Marie bolestná pak bývá zobrazována s mečem, nebo také se sedmi meči v srdci.
Kristus jako dítě patří mezi atributy svatých Josefa i Anny
S malým Ježíškem bývá zobrazován také svatý Josef, který ho spolu s Pannou Marií vychoval. Často proto bývá vyobrazen na výjevech z Ježíšova dětství, ať už s Pannou Marií a novorozeným Ježíšem (tento obraz se nazývá Sacra familia), nebo jak oba vedou Ježíška jako batole za ruku, pak se obraz nazývá Dětství Kristovo. Protože byl Josef tesařem, patří k jeho atributům pila, sekera a další pracovní nástroje. Zobrazení s rozkvetlou holí připomíná událost, kdy byl Josef zvolen za Mariina muže. Někdy se také vyskytuje s lilií jako symbolem čistoty.
Svatá Anna byla matkou Panny Marie, proto je jejím nejčastějším atributem drobná postavička Panny Marie, v některých případech i s malým Ježíškem. Toto vyobrazení se nazývá svatá Anna samotřetí. Mezi její časté atributy patří rovněž lilie jako odkaz k neposkvrněnosti její dcery, nebo kniha. Někdy také svatá Anna vyučuje Marii jako mladou dívku.
Pět hvězd Jana Nepomuckého
V českém prostředí velice často zobrazovaným světcem je svatý Jan Nepomucký, jehož nejčastějšími atributy je pět hvězd kolem hlavy a krucifix, který drží v náručí. Jan Nepomucký je tak jediným světcem vedle Panny Marie, jehož svatost je naznačena hvězdami. V českém venkovském prostředí často jeho sochy vycházejí z předobrazu, který vytvořil Jan Brokoff v roce 1683 pro pražský Karlův most.
Dalším důležitým atributem je jazyk, který připomíná zachování tajemství a zároveň odkazuje ke smrti Jana Nepomuckého, který byl zpovědníkem manželky krále Václava IV. Žofie a podle pověsti odmítl vyzradit její zpovědní tajemství. Byl proto mučen a poté bylo jeho tělo vhozeno do Vltavy. Právě proto bývají sochy Jana Nepomuckého umístěny v blízkosti vodních toků či mostů, které jsou rovněž jeho atributem. Mnohdy také drží palmu jako symbol mučednictví a vítězství. Méně obvyklým atributem je pak staroboleslavské paladium, protože podle barokní legendy světec putoval do Staré Boleslavi.
Hasič Florián a kazatel Antonín Paduánský
Snadno rozpoznatelným světcem je svatý Florián, který většinou bývá zobrazen jako římský voják, který leje vodu z vědra na hořící dům. Florián se rovněž stal patronem hasičů a ochráncem proti ohni a vodě, díky čemuž byly jeho sošky často umísťovány do štítových výklenků venkovských usedlostí. Tento římský voják byl za pomoc křesťanům mučen a utopen v řece Enži s na krku uvázaným mlýnským kamenem, který je rovněž jeho atributem.
Prokazatelnou historickou postavou byl Antonín Paduánský, františkánský kazatel původem z Portugalska, který se ve 13. století v Itálii proslavil svým řečnickým uměním. Znázorňován bývá v hábitu františkánského mnicha s třikrát zauzleným provazem, někdy také drží malého Ježíška. Jindy pak je vyobrazen s rybami, což připomíná legendu, podle níž jeho kázání poslouchaly i ryby, k nimž hovořil, když mu přestali lidé věnovat pozornost. Existují i zobrazení, kdy se osel klaní před hostií v Antonínově ruce.
Symboly mučednické smrti jako atributy
Svatá Barbora byla mučednicí, která byla popravena svým vlastním otcem kvůli křesťanské víře. Jejím nejčastějším atributem je proto věž se třemi okny, v níž ji otec věznil. Barbora, která je patronkou horníků, bývá také zobrazována s kalichem a hostií či s monstrancí. Z dalších atributů se objevuje meč a kladivo jako nástroj mučednictví.
Mučedníkem byl rovněž svatý Šebastián, kterého lze snadno rozpoznat, neboť je téměř vždy zobrazován se šípy, kterými ho prokláli římští vojáci. Tento křesťan působil na císařském dvoře a snažil se různými způsoby pomáhat pronásledovaný souvěrcům, za což byl odsouzen k trestu smrti, provedenému právě zmíněnými šípy. Přestože se vojáci domnívali, že je mrtev, byl zraněný Šebastián zachráněn svatou Irenou. Když se uzdravil, vrátil se k císaři Diokleciánovi, aby ho přivedl ke křesťanství, což se mu ale nepodařilo a císař ho poté nechal v cirku umlátit kyji.
Také český biskup z rodu Slavníkovců svatý Vojtěch zemřel mučednickou smrtí. Zakladatel prvního mužského kláštera v Břevnově byl zavražděn na misijní cestě v Polsku, kde ho pohanští kněží probodli kopím a ubili veslem. Právě veslo se stalo jeho hlavním atributem, rovněž bývá zobrazován jako biskup s mitrou, berlou a knihou. Někdy se u něho rovněž vyskytuje orel, který podle legendy hlídal Vojtěchovo tělo, které polští pohané zbavili hlavy.
Svatý Prokop zkrotil ďábla, Jiří draka
Český zemský patron svatý Prokop bývá zobrazován jako řeholník nebo opat s mitrou a berlou, nejlépe ho lze ale rozpoznat podle spoutaného ďábla, který mu leží u nohou. První opat Sázavského kláštera totiž podle pověsti zkrotil ďábla a zapřáhl ho do pluhu, čímž vyoral prohlubeň zvanou Čertova brázda nedaleko kláštera.
Svatý Jiří bývá na základě legendy, podle níž zachránil princeznu ze spárů draka, zobrazován jako drakobijec. Kopím probodnutý drak symbolizuje pohanství a Jiří, zpodobněný jako rytíř v plné zbroji, je pak symbolem odvahy a boje za křesťanskou víru.
Zobrazení svatého Rocha poukazuje na to, že tento poustevník pečoval o nemocné morem, jímž se sám nakazil a který způsobil jeho smrt. Vyobrazen proto bývá s odhalenou nohou, na níž ukazuje morové boule a rány, často také se psem.
Mučednická smrt dala vzniknout vyobrazení svatého Vavřince, kterého nechal císař Valerian zaživa upéci na rozžhaveném roštu, který se stal jeho hlavním atributem. Tento strážce chrámového pokladu v Římě, kde se později stal městským patronem, měl podle legendy rozdat svěřené bohatství chudým a potřebným.