Místní akční skupina je platforma, která umožňuje spolupráci obcí, místních lidí, firem i neziskových organizací. V Železnohorském regionu místní akční skupina památky nejen monitoruje a vytváří jejich pasportizaci, snaží se také o jejich zapojení do vzdělávacích či turistických aktivit. Zároveň je přirozeným zdrojem informací pro každého, kdo se chce zapojit do péče o své okolí, uvedla koordinátorka aktivit Kateřina Korejtková.
Vysvětlete prosím krátce, co to je místní akční skupina? Jaké jsou role místních akčních skupin a dalších regionálních sdružení v péči o drobné památky v kraji?
Po revoluci se zakládaly sdružení obcí, kde byly nejen obce, ale i velcí zaměstnavatelé, kteří obcím na některé aktivity přispívali. Pak přišel rok 2000 a reforma veřejné správy, kdy se rušily okresy a zakládaly kraje. Tehdy zákon o obcích nově definoval, že se obce mohou sdružovat jen do svazků obcí, kterým lidově říkáme mikroregiony. Zároveň musely obce z těchto svazků vyloučit veškeré další aktéry, tedy například místní firmy. Takové řešení ale nebylo funkční z hlediska komunity. Proto začaly fungovat místní akční skupiny, které se vracejí k modelu, kdy spolupracuje obec, její obyvatelé, podnikatelé, různé spolky, nebo třeba církve.
Teď už některé místní akční skupiny v Pardubickém kraji i ČR běží již sedmnáctým rokem a každé území se vyvinulo jinak. U nás už bych Místní akční skupinu Železnohorský region nazvala funkční komunitou, do které může přijít každý, kdo se zajímá o své okolí. Naším základním principem je propojovat činnosti a informace v okolí. Tím si vytváříme vlastní vzdělanostní alianci, kde si navzájem předáváme znalosti a informace. Zároveň přerozdělujeme a administrujeme některé dotace, díky čemuž máme přehled o tom, co vše se v našem regionu děje a co zde aktivní lidé dělají.
Jak se MAS Železnohorský region konkrétně podílí na obnově kaplí, křížků či božích muk?
Památky především monitorujeme a vzniká tak jejich pasportizace. Máme perfektně zmapované, kde se jaké památky nacházejí a máme také přehled o jejich technickém stavu.
Víme, jaké zdroje a v regionu jsou, a pak je využíváme pro osvětu, turistické či vzdělávací aktivity. Spolupracujeme s architektkou Terezou Šmídovou, spolu s níž jsme zmapovali všechny památky v regionu a například pod názvem Výpravy za dobrodružstvím vytvořili 34 různých exkurzí po regionu pro děti různých věkových kategorií i dospělé, kde jsou přirozeně zakomponované také památky. Nyní připravujeme v okolí Ronova nad Doubravou a Třemošnice projekt Místa, kde dýchá čas, do něhož chceme vybrat ty nejzajímavější památky. Budeme hledat jejich příběhy, různé detaily a možnosti jejich propojení. Aby lidé přišli a uvědomili si, co je to za krásu.
Obcím také umíme pomoci s případnou žádostí o dotaci na obnovu, zvláště pokud jde o nějakou větší akci. S památkami pracujeme přirozeně, když například v programu rozvoje venkova obec upravuje veřejné prostranství, ctí památku jako něco důležitého, co tvoří duch místa.
Spolupracujete při obnově těchto památkových objektů s jednotlivými obcemi?
Obec je základ, bez kterého by to nešlo. Většina památek je na obecních pozemcích, zároveň se o ně obec stará a jsou přirozenou součástí jejího veřejného prostou. Obce často obnovují vlastní památky průběžně, a především z vlastních zdrojů. A my je máme možnost obdivovat při cestách po regionu či pravidelné pasportizaci.
Jaké množství památek se v regionu nachází, jsou rovnoměrně rozložené?
Řekla bych, že tu je zhruba 300 těchto drobných stavbiček. Každý mikroregion je jiný, hustota se zvyšuje k menším obcím v Železných horách. Je to takové klidné místo, kde lidé v minulém století tolik nestavěli, a tedy ani nebouralo. Člověk v této hornatější krajině také drobné památky na výrazných pohledových místech více vnímá. Potom je také větší množství památek v okolí Choltic, kde působili Gerštorfové.
Jsou památky v Železnohorském regionu v dobrém stavu, nebo spíše potřebují obnovu? Liší se jejich stav v jednotlivých obcích?
Záleží to do velké míry na jednotlivých obcích, každá z nich má jiné priority, jiné možnosti, jiné limity a také jiné zastupitelstvo, protože samozřejmě starosta nerozhoduje sám. Může se také stát, že zájem o obnovu je, ale není zas až takovou prioritou a rozpočet obce je omezený, takže jednoduše dostanou přednost jiné projekty. Když je velká kaple v centru obce, většinou se peníze také najdou spíš, než když je památka ukrytá v polích.
Vždy je to ale o lidech. Když přijde člověk, pro něhož je obnova drobné památky primárním zájmem, řešení se vždy najde. Proto se snažíme dělat aktivity pro děti, aby se učily, že kaplička či boží muka do krajiny přirozeně patří. Aby si podvědomě uvědomily hodnotu těchto míst a v dospělosti památky nebouraly, ale naopak se o ně staraly.