Co nejčastěji ohrožuje drobné kamenné památky v krajině a jak vlastně probíhá jejich restaurování? Přečtěte si o práci restaurátora v rozhovoru s Jiřím Fingerem, který ve spolupráci s nadačním fondem Adopce památek opravil už sedm božích muk, křížů, soch a dalších památek.  

Proč je důležité, aby drobné kamenné objekty, jako například boží muka, opravoval profesionální restaurátor, přestože nejsou státem chráněnou památkou?

Zda je památka chráněna či není, neurčuje v absolutním pohledu její hodnotu. I nechráněná památka může mít z umělecko-historického hlediska špičkovou hodnotu a zároveň je součástí našeho kulturního dědictví. Z právního hlediska ji může opravovat kdo chce, ale pokud bych byl jejím majitelem, také bych chtěl, aby tuto stavbu opravoval někdo, kdo tomu rozumí.

Záleží také, o jakou práci jde. Pokud památku natírají místní hasiči pravidelně vápennou barvou, bude sice po letech obalena nevzhlednou hromadou vápna, která ale památku vlastně chránila a lze ji snadno sundat, takže se v podstatě památce nic nestane. Zároveň k ní tato amatérská činnost připoutávala pozornost, takže proti ní vlastně nemůžeme nic říci. Pokud ale místní kameník očistí sochu bruskou tak, aby vypadala jako nová, dá se způsobit velká škoda, přestože se někdo snažil, ale snažil se špatně. Když je zásah radikální, měl by u něho být profesionál.

Kdy začala Vaše spolupráce s nadačním fondem Adopce památek a jak probíhala? Na čem pro něj pracujete nyní?

S Adopcí památek spolupracujeme asi pět let, kdy jsme se zúčastnili první soutěže o realizaci. Konkrétně to byla kamenný kříž v Kvítkovicích u Otrokovic, později jsme spolupracovali na obnově kříže na Lukovské nedaleko Fryštáku, božích muk v Litovli a nedalekých Třech Dvorech. V roce 2018 následovalo restaurování sochy sv. Jana Nepomuckého v Záhlinicích ve Zlínském kraji a o rok později kamenný kříž nedaleko téže obce.

Nyní pro Adopci památek realizujeme rekonstrukci božích muk nedaleko Choltic. Tato práce je pro mě zajímavá, protože u ní mám větší tvůrčí svobodu, jak k rekonstrukci přistoupit. Vzhledem k tomu, že se dochovalo jen torzo a středová část úplně chyběla, bylo potřeba doplnit sloup. Využili jsme starý sloup z depozitáře, který k této památce původně nepatřil, a ten jsme pak v dílně opracovali do finálního tvaru. Takovéto případy se řeší na základě analogií, je třeba se nastudovat různé typy božích muk, ale nakonec se stejně musím rozhodnout podle svého citu.

Co bývá nejčastější příčinou poškození?

V zásadě existují tři základní příčiny poškození. První se týká základů, kde je často příčinou narůstající terén v okolí, kvůli čemuž se památky propadají do země. Dalším problémem mohou být stromy, které milovníci české krajiny rádi vysazují do těsné blízkosti těchto památek. Vzhledem k tomu, že základy jsou ze skládaného kamene, často prorostou kořeny, které nakonec památku shodí, poškodit ji mohou i padající větve.

Další specifický okruh jsou poruchy způsobené degradací spojovacích čepů. Čím jsou památky subtilnější, tím větší mají požadavky na čepy, a ne vždy se tyto čepy dělaly dobře. Byla tady dokonce celá historická období, kdy byly památky spojovány špatně. Na konci 19. století se začaly zalévat čepy sírou, aby ušetřili za olovo, které bylo k tomuto účelu využíváno dříve. Síra ale vytváří mohutné korozní produkty, které poškodily celou řadu památek.

Poslední příčinou je ztráta povrchové ochrany. Původně byly kamenné památky chráněny nátěrem, pískovce byly nejprve napuštěny fermeží a pak malovány olejovou barvou. Zhruba v 19. století přišla tendence, že kamenné památky jsou krásné právě díky kamennému povrchu. Proto se mnoho památek očištěno, čímž ale přišly o vrstvu, která by je chránila. Původní povrch zmizel a teď se hledá shoda na nějakém náhradním řešení.

Jak probíhá samotné restaurování objektů z kamene?

Nelze to úplně zobecnit, protože každý případ je individuální. Vždy se nejprve na památku jedu podívat a zpracuji nějaký návrh, přičemž řešíme od začátku problém komplexně. Nejprve se podíváme, zda jsou základy v pořádku a jestli objekt funguje staticky, jestli stojí svisle, jestli na něm jsou trhliny. Poté se začnou řešit zásadní problémy, například pokud socha špatně odolává počasí a dochází k úbytku materiálu, který by mohlo restaurování vyřešit. Na závěr se řeší povrchy. Začínáme od toho důležitého a posouváme se k detailům, čištění či drobným prasklinám.

Také vždy záleží na tom, co daný materiál snese, například jestli ho lze rovnou čistit, nebo je ho třeba před čištěním zpevnit. V podstatě používáme velmi jednoduché metody, je ale třeba se vhodně rozhodnout o jejich aplikaci.