Zlínský kraj je rozmanitý, s historicky četně osídleným okolím větších měst i odlehlými horskými oblastmi Valašska. Stejně různorodé jsou zdejší drobné památky, od drobných křížků po zdobné zděné kapličky či umělecky cenná Boží muka. Většina z nich je v poměrně dobrém stavu, a to díky péči obcí a místních samospráv, ale také farností či různých spolků. Také díky spolupráci kraje s těmito iniciativami se jen výjimečně se stává, že dobře míněná obnova památky nakonec vede spíše k jejímu poškození a ztrátě historické hodnoty, uvedla radní Zlínského kraje pro oblast školství a kultury Zuzana Fišerová.
Mapujete drobné památky v okolí Zlína, k čemu jste během této práce došla?
Jako radní pro kulturu se s drobnými památkami často setkávám při své práci a všímám si jich také při svých častých cestách krajem, někdy mě k zajímavým místům dovede i rodinná vášeň pro hledání takzvaných „kešek“. S odborem kultury a památkové péče postupně mapujeme drobné sakrální prvky na celém území Zlínského kraje, aktuálně probíhá mapování v okrese Vsetín.
V poslední době sledujeme větší zájem o tyto nenahraditelné stavbičky, které jsou pamětí naší krajiny, příběhů i konkrétních lidí. Podařilo se nám v terénu zachytit stovky těchto často nenápadných objektů, a co víc – daří se identifikovat konkrétní kamenické a kamenosochařské dílny, které na našem území v posledních dvou stoletích pracovaly. Tyto informace jsou velmi důležité pro další péči o památky. Snažíme se je předávat restaurátorům, vlastníkům a dalším zájemcům o kulturní dědictví regionu.
Jak hustá vlastně síť drobných památek v kraji je? Dá se říci, že každá obec má svou kapličku či křížek, nebo dokonce i více drobných památek?
Určitě ano. Kamenný či dřevěný křížek, kaplička, poklona, Boží muka jsou krajinotvorným prvkem, který dotváří střed obcí, okolí kostela, hřbitova, ulice, ale také venkovní okolí obcí v našem regionu.
Například Boží muka byla stavěna na poutních cestách, na místech, kde se odehrály v minulosti různé šťastné, zázračné, nešťastné i tragické události. Tyto stavby byly impulsem pro zastavení, zamyšlení a tak se po generace přenášela paměť konkrétní události v krajině. Krajina tak mohla vyprávět příběhy. Stejně tak byly tyto drobné stavby orientačním bodem na cestách místních lidí i poutníků.
Kapličky získávaly na oblibě v pozdně barokní krajině za Marie Terezie, od začátku 18. století a také ony mají své místo na významných místech, např. kde vyvěraly prameny léčivé vody, u studánek, dále na kopcích a významných návrších, u křížových cest. Za každou stavbou najdeme konkrétní příběh.
Takovým památkám v minulosti obvykle předcházela někdejší předkřesťanská významná místa, která byla zviditelňována hromadami kamení, vztyčenými kameny nebo dřevěnými sloupy, s nimiž naši předkové už dávno sázeli památné stromy. S křesťanstvím byla tato místa značena novou křesťanskou symbolikou. A tato symboly pro nás, moderní společnost, představují konkrétní identifikační znak.
Samosprávy si význam těchto staveb uvědomují a příkladně se o ně snaží pečovat. Využívají k tomu i různé dotační tituly. Ve Zlínském kraji si uvědomujeme závazek posilovat kulturní hodnoty a dědictví. Velmi si ceníme každého úsilí a přístupu vlastníka v jeho péči o ně, a proto existuje Program na podporu stavební obnovy a restaurování kulturních památek a památek místního významu. Z rozpočtu Zlínského kraje tak lze transparentně a v souladu s právními předpisy podpořit ty vlastníky památek, kteří dbají o dobrý stavebně technický stav památek v našem kraji. V letošním roce je na program vyčleněno 5 milionů korun a příjem žádostí je od 24. ledna do 4. února.
Jsou památkové objekty na Zlínsku rozloženy spíše pravidelně, nebo můžeme najít hustě pokrytá místa střídající se s těmi, kde naopak drobných památek mnoho není?
Tady záleží na mnoha okolnostech. Situace se odráží od historické i ekonomické síly daného území, náboženské tradice, od demografického vývoje, ale i od osvěty.
Je přirozené, že v okolí historických měst nalézáme větší počet památek v krajině, než třeba v pasekářských a horských oblastech Valašska.
Boží muka, kapličky, křížky – jaké typy drobných památek v kraji převažují?
Pokud budeme vycházet z odborných zjištění, první sakrální stavby představovaly už v 7. století svatyně na rozcestích spolu s křížky, které se více rozšiřují v době věrozvěstů svatých Konstantina-Cyrila a Metoděje. Křížky bývaly původně nejspíš dřevěné. S rozvojem se začaly stavět kříže a křížky kamenné, teprve později zdobené, které byly dále doplňovány nebo dokonce nahrazovány železnými kovanými kříži a od 2. poloviny 18. století se rozšiřovaly kříže litinové.
Občas na svých poutích a toulkách krajinou můžeme narazit na smírčí kříž. Jde zpravidla o nižší kříž z jednoho kusu kamene, který se stavěl na místech neštěstí, obvykle to bylo místo, kde došlo k nějaké tragédii či vraždě. Takové smírčí kříže na místě, kde mělo dojít ke smíru, mohly být kdysi postaveny samotnými vrahy, ale mnohdy i pozůstalými, kteří kříže stavěli z úcty k zemřelým.
Obecně můžeme shrnout, že existence a podoba krajinných prvků má za sebou řadu důležitých etap, které ovlivňovaly a stále ovlivňují vnímání těchto prvků celou společností.
Logicky vzato, zásadní byla vždy doba vzniku, proč stavba vznikla. Dotčení přímo stavbu pořídili a pečovali o ni. Svou neblahou roli sehrála doba nedávná, kdy byly sakrální stavby ignorované a odmítané. Ke zlomu došlo po roce 1990, ale ve dvou směrech, na jedné straně se některé prvky v krajině ztratily, ale v převážné většině došlo k obnovování vztahu k těmto prvkům s péčí nejen o jejich opravu, ale i výzdobu. Řekla bych, že se mezi nás pozvolna vrací paměť historie těch, kteří tyto prvky v krajině kdysi budovali. Stále více lidí se zajímá o krajinu, tedy včetně prvků, které v ní mají své místo. Jsou to jednotlivci, spolky, samosprávy. Zdá se mi, že se lidé hlásí ke svému místu domova, snaží se hledat cesty k obnově, hledají jejich historii, oživují zapomenuté příběhy, které předávají dalším generacím.
Je ale potřeba vycházet z toho, že každý ze jmenovaných objektů křížek, Boží muka, kaplička a další vyžaduje jiné finanční náklady. Tam, kde se našel vhodný donátor, bylo možné vystavět nákladnější objekt. Pokud bychom se na věc podívali čistě kvantitativně, například v okolí Luhačovic je poměrně mnoho Božích muk se zajímavým příběhem, v blízkosti existence nějaké kamenosochařské dílny zase rozpoznáváme početné zastoupení děl s tvaroslovím této dílny.
Práce v terénu je velmi náročná, vyžaduje čas i znalosti, pak může přinášet své plody. Málokdo si uvědomuje, že „památkář-úředník“ nevydává jen povolení k obnově památky, ale musí disponovat širokými teoretickými i praktickými znalostmi, musí se dobře orientovat v historii, umění, technologických postupech, musí znát terén.
Přečtěte si více o ochraně drobných památek a péči o ně v rozhovoru s památkářkou Věrou Kučovou.
V jakém jsou na Zlínsku památky stavu, převládají ty průběžně udržované či po celkové obnově, nebo spíše zanedbanější stavby, které obnovu ještě budou potřebovat?
Velké procento těchto objektů prošlo v průběhu let restaurováním či řemeslnou obnovou. Samosprávy i další vlastníci těchto památek se snaží přistupovat k obnově řádně. Někdy (naštěstí výjimečně) se památkáři bohužel setkávají i s případy, kdy obnova byla vedena s nejlepším úmyslem, ale výsledek je rozpačitý. Vlastníci si někdy neuvědomují, jak důležité jsou původní technologie a materiály, že je nezbytné zachovávat nápisy na památkách v původní podobě. To umožňuje památce vrátit její příběh. Pokud například při „obnově kříže“ nápis na zadní straně odstraníme nebo přepíšeme, měníme a ničíme podstatu památky.
Fungují v kraji občanské iniciativy, které drobné památky udržují či opravují? Zapojují se také obce, nebo i jednotlivci?
Ano, to už jsem naznačila výše, zapojují se jak samosprávy, farnosti, tak občanské iniciativy (díky nim došlo například k obnově kříže na Obecinách ve Zlíně, instalaci sochy sv. Antonína v Přílukách).
Nadační fond Adopce památek obnovil na Zlínsku křížek u cesty nedaleko obce Lukovské, kamenný kříž v Kvítkovicích u Otrokovic i sochu svatého Jana Nepomuckého v Záhlinicích.
S mnohými z nich jsme v kontaktu a snažíme se společně docílit rozšíření povědomí obyvatel kraje o nezbytnosti uchovávat kulturně historického dědictví minulosti jako přirozené součásti kulturní krajiny, zažitého obrazu našich měst a obcí, čímž zároveň dochází ke zlepšení stavebně technického stavu památkového fondu Zlínského kraje.
Máte na Zlínsku nějaký zajímavý příklad takové obnovy ?
Namátkou kamenné kříže v Mistřicích, Křekově, ve Valašských Kloboukách, v Nedašově, ve Slavičíně. Všechno jsou to obnovy z posledních let a všechny byly podpořeny z Programu na podporu stavební obnovy a restaurování kulturních památek a památek místního významu.
A naopak znáte památky, které jsou v opravdu špatném stavu a opravu by nutně potřebovaly?
Tak těch je také stále dost. Často se na svých cestách setkávám s památkou – křížem, o který nikdo nedbá. Nedávno jsem při své pěší túře na Kohútku ve Stanovnici (Karolinka) jeden velmi zanedbaný kříž z roku 1890 viděla. Dalším negativním příkladem může být kamenný kříž z roku 1866 v Biskupicích zhotovený významným regionálním kameníkem Štěpánem Minaříkem (jeho bratrem byl kamenický mistr Václav Minařík působící v Uherském Brodě). Oba kříže volají po odborném zásahu.