Pro uchování drobných památek v krajině je potřeba, aby lidé dokázali ocenit jejich význam. Prvořadým krokem je především výchova od nejútlejšího věku v rodině, dále plynulá návaznost na základní škole ve smyslu osvěty spojená s důrazem na citový vztah k nejbližšímu okolí, myslí si památkář a pedagog Viktor Blažek. Zájem jednotlivců se pak projevuje třeba v zakládání spolků, jejichž členové jsou ve svém volném čase ochotní pečovat o památky, kterým by jinak hrozil zánik.
V čem spatřujete největší význam drobných památek a proč je o ně třeba pečovat?
Drobné památky, mezi které můžeme zařadit kapličky, zvoničky, smírčí kříže, ukazatele cest a milníky, sochy světců, skalní reliéfy s náboženskými motivy, svaté obrázky a další pamětihodnosti, jsou odedávna projevem duchovního života a naplňování každodenních potřeb našich předků. Můžeme se s nimi setkávat u cest, na návrších v krajině, ve městech i na vesnicích.
Křížová cesta v Bořkově (obec Slaná u Semil). Foto: Viktor Blažek
U většiny z nich je ukrytý příběh, u jiných důvody jejich vzniku už neznáme a upadly v zapomnění. Památky jsou také nositeli informací o životě minulých generací a významných událostech. Do krajiny byly často umísťovány soukromými dárci, kteří tak projevovali svou zbožnost, poděkování za odvrácení nemoci, zachování majetku před požárem a podobně. Někdy byly také vytvářeny na místě zázraku nebo v místech, kde bylo třeba člověku zvláštní ochrany.
Cílem péče o drobné památky je především uchovávat specifickou součást kulturního bohatství společnosti. Drobné památky by měly být zachovány nejen v původním prostředí, ale i ve stavu svého vzniku pro následující generace.
Proč je podle vás v péči o drobné památky důležité zapojení veřejnosti?
Úloha veřejnosti je v této roli nezastupitelná. Představitelé měst a obcí by měli být nejširší veřejností upozorňováni na ochranu kulturních památek ve svém okruhu působnosti a občané by neměli být lhostejní k likvidaci a postupnému zániku památek. Zástupci obcí společně s vlastníky památek by měli především hledat vhodné způsoby záchrany a obnovy kulturního hmotného dědictví.
Kostel v Újezdu pod Troskami. Foto: Viktor Blažek
Někdy stačí opravdu jen málo, například zajistit statiku nakloněného kříže v poli před jeho zřícením nebo promluvit s vlastníkem roubeného stavení o možnostech záchrany objektu prostřednictvím různých grantů a finančních dotací ze strany samosprávy nebo státu.
Jaká je role různých spolků a dalších neziskových organizací?
Významnou roli mohou mít občanská sdružení, například na poli vzdělávacím. Pozitivní vztah k památkám, v nejširším smyslu slova ke kulturnímu dědictví, může být vnímán širokou veřejností jako něco samozřejmého. Občanská sdružení nemohou však dost dobře nahrazovat roli státu, který má v tomto směru větší možnosti, které však bohužel často nevyužívá.
Působíte v Podkrkonoší a ve východních Čechách, můžete uvést dobré příklady zapojení různých spolků do péče o památky v tomto regionu?
Jako pozitivní příklad můžeme uvést záchranu kostela Nejsvětější Trojice ve Fořtu v Černém Dole v trutnovském okrese. Kostel byl v havarijním stavu, zatékalo do něj, chyběla okna a statika věže byla narušená. Interiér kostela byl zdevastovaný a jeho mobiliář téměř vystěhovaný a rozkradený. Spolek pro záchranu kostela Nejsvětější Trojice byl založen v roce 2016. Vedle záchrany stavby a její obnovy do činnosti spolku spadá také propagace kostela, navazování kontaktů s původními obyvateli a jejich potomky v bývalé obci Fořt. Spolek také organizuje společenské a edukační akce v areálu kostela (trhy, posvícení, koncerty, soutěže pro děti), stejně jako veřejné sbírky. Postupná záchrana kostela je v současné době na velmi dobré cestě. V nedávné době byl restaurován obraz hlavního oltáře a nyní se odborně opravuje mobiliář kostela.
Kostel ve Fořtu. Foto: Viktor Blažek
Dalším úspěšným příkladem může být založení Spolku pro záchranu kostela sv. Jana Křtitele v Újezdu pod Troskami v jičínském okrese v roce 2024 s obdobnou náplní. Založení Spolku pro záchranu bývalé křížové cesty na Semilsku v obci Slaná u Semil je prozatím v jednání s majiteli pozemků, na kterých se nachází křížová cesta, která není kulturní památkou.
V čem vidíte největší přínos těchto neziskových organizací v péči o památky? Co mohou třeba dělat lépe než státní či regionální správa? V kde naopak vidíte omezení pro jejich působení?
Spolek sdružuje občany stejné myšlenky a stejného přesvědčení vykonat něco pozitivního k záchraně kulturního dědictví. Jejich náplň může být velmi široká. Členové pracují bez nároku na honorář, akcí se zúčastňují ve svém vlastním volnu. Jejich přístup při obnově a popřípadě záchraně je tak mnohem niternější než u obnovy památky ve vlastnictví státu. Omezení působnosti spolků lze sledovat při získávání finančních dotací od státu, složité podívání žádostí doplněné různými přílohami a doklady.
Věnujete se také popularizaci památek, a to i pro děti. Proč je to tak důležité?
Děti a žáci základní školy mají často drobné památky a lidové stavitelství spojené s filmovými pohádkami a také s idylou tehdejšího života v minulých staletích. Je třeba poukázat především na tradiční a trvalé hodnoty stavebních zvyklostí, použití tehdejších stavebních materiálů dostupných v okolní přírodě i smysl pro řemeslný um a preciznost zpracování s omezeným počtem používaných nástrojů. Upozornit na to, že tyto hodnoty jsou doplněny vysokou mírou estetického cítění.
Možností šíření povědomí mezi děti je také spolupráce se školami. Jak by takové vzdělávání podle vás mělo probíhat?
Prvním krokem k pochopení této problematiky je samozřejmě seznámení s památkami v nejbližším okolí a jejich detailní poznání v terénu spojené s výkladem vedeným formou rozhovoru. Dalším poznáním jsou nenásilné vstupy při hodinách humanitních předmětů při výuce na základních školách, návštěvy muzeí a skanzenů i výlety za památkami v blízkém okolí, například při dějepisných seminářích na 2. stupni.
V kostele ve Fořtu se pravidelně konají akce pro veřejnost. Foto: Městys Černý důl
Důraz je samozřejmě možné zaměřit i na dostupnou dokumentaci žáků úměrně k jejich věku. Patří sem pořizování fotodokumentace, přepisy nápisů na pilířích sloupů, vyhledávání podkladů v archivech, rozhovory s pamětníky, získávání a objevování starých fotografií. Tato činnost je pro žáky jistě mnohem zajímavější, dohledávají tak podklady v místě, ve kterém žijí. Jsou tak nenásilnou formou seznamováni s širokou škálou památkové péče, a především s její ochranou i aktivní pomocí.
Vydal jste na toto téma několik knih, můžete je prosím přiblížit?
Během svého pracovního působení v Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Josefově jsem se podílel na vydání několika publikací pro žáky základních škol. Jde například o knížky Drobné památky v krajině, Lidová architektura, O řemesle betonářů a cihlářů, Venkovské středověké kostelíky, Stavební slohy 9.–19. století a další. Jsem u nich jednak autorem textů, ale především jsem je doprovodil kresebným doprovodem. Publikace byly zaměřeny na území východních Čech, Královéhradeckého kraje.
Mým velkým přáním by bylo podobné brožury vydat i na území Libereckého kraje, k tomu však prozatím nedošlo. Brožury by byly vhodným doplňujícím materiálem i pro mé současné působení na ZŠ v Semilech. Ve spolupráci s kolegyněmi z Městské knihovny v Semilech byla vydána v roce 2023 brožura Toulky za lidovkou. Ta popularizační formou přiblížila lidovou architekturu severních Čech podle jednotlivých regionálních oblastí včetně zajímavostí kraje a tipů na turistické výlety.