Válečný pomník najdete na návsi téměř každé české obce i mnohde ve volné krajině. Nejde jen o připomínku padlých v první a druhé světové válce, ale i obětí předcházejících ozbrojených konfliktů. Za jakých okolností vznikaly, kdo a jak o ně v současnosti pečuje, prozradil Imrich Vetrák, který má na Ministerstvu obrany problematiku válečných hrobů a starosti.
Kromě kaplí a křížků patří mezi nejrozšířenější drobné památky v české krajině památníky obětí válek. Kolik se jich vlastně na území České republiky nachází?
Ve městech, obcích i v terénu mimo lidská sídla se po celé zemi nachází nepřeberné množství různých drobných památek, které nám mají něco připomenout. Specifická část z těchto pamětních desek, pomníků, památníků a obdobných objektů nám připomíná události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní činnosti ve válce nebo v odboji v době války. Říkáme jim válečné hroby – pietní místa. Kromě těchto pietních míst se na mnoha hřbitovech i mimo ně nacházejí jednotlivé nebo hromadné hroby s ostatky vojáků a jiných osob, které také zahynuly v důsledku aktivní činnosti ve válce nebo v odboji v době války. Těm říkáme válečné hroby s ostatky.
Podstatou pietního místa je na rozdíl od válečného hrobu s ostatky objekt, který je zpravidla označený textem a srozumitelnou symbolikou. Jeho základním posláním je připomínka válečných událostí, ale zejména zachování památky obětí. Je v podstatě náhradou takových hrobů s ostatky, které se zpravidla nacházejí příliš daleko od pozůstalých, nebo vůbec neexistují.
Podle evidence válečných hrobů vedené Ministerstvem obrany se dnes na území České republiky nachází 14 186 válečných hrobů – pietních míst a 23 468 válečných hrobů s ostatky.
Jsou tyto památníky rozmístěné po celém území, nebo jsou kraje, kde chybí a kde je jich naopak nezvykle mnoho?
Rozmístění válečných hrobů po území České republiky není rovnoměrné. Zejména u válečných hrobů s ostatky padlých nebo zahynulých vojáků je pro jejich rozmístění rozhodující místo bojových střetnutí nebo rozmístění zajateckých táborů a nemocnic.
K nejstarším paří objekty spojené s Napoleonskými válkami. Jedná se o bitvu „Tří císařů“ u Slavkova (Austerlitz) 2. prosince 1805 a bitvu u Chlumce (Kulm) 29. a 30. srpna 1813. Tyto bitvy jsou spojeny především s územím jižně od Brna a severně od Ústí nad Labem. Nejvýznamnějším pomníkem z bitvy Slavkova roku 1805 je Mohyla míru, která stojí v místě rozhodujícího vítězství Francouzů nad Rusy a Rakušany a je prvním mírovým památníkem v Evropě. Největším hrobem z bitvy u Chlumce roku 1813 je pravděpodobně mohyla, která je hromadným hrobem asi 10 000 vojáků rakouské, ruské, pruské a francouzské armády. V obou regionech se nachází mnoho dalších pietních míst i hrobů s ostatky, které se vztahují k těmto bojům. Na celém území České republiky jich evidujeme 95.
K dalšímu významnému bojovému střetu došlo v roce 1866, kdy se v Čechách spolu střetla Pruská a Rakouská armáda. K největším bojům došlo v prostoru severovýchodně od Hradce Králové a zde se také nachází nejvíce hromadných válečných hrobů a pietních míst z této bitvy. Mnohé z nich mají nádhernou sochařskou výzdobu a připomínají tak nejenom padlé vojáky, ale jsou i zajímavým dokladem tehdejší pomníkové architektury. Z této bitvy evidujeme celkem 1 184 pamětních desek, pomníků, osárií a jednotlivých i hromadných hrobů.
Nejrozšířenější jsou asi památníky padlých v první světové válce, kolik se jich v České republice nachází?
Největším neštěstím pro obyvatelstvo celého území současné České republiky byla nesporně 1. světová válka. Přesto, že se u nás žádné boje nevedly, tato válka tragicky postihla obyvatelstvo obcí po celém našem území. Podle některých odhadů se jedná až o 180 000 padlých. Tomu odpovídá i v podstatě rovnoměrné rozmístění pietních míst se jmény padlých v této válce. Výjimku tvoří některá území, na kterých bylo po 2. světové válce původní obyvatelstvo nahrazeno osadníky bez osobního vztahu k novému domovu. Mnoho pomníků tak zaniklo spolu s vesnicemi, ve kterých stály, některé byly strženy nebo se bez nezbytné údržby rozpadly a část z nich byla využita pro zřizování pomníků připomínajících osvobození Československa Rudou armádou. Naštěstí se řada pomníků, které se vztahují k 1. světové válce, dochovala i zde. Památku padlých v 1. světové válce připomíná 998 pamětních desek a 6 638 pomníků.
Poslední událostí, která dala vzniknout mnoha válečným hrobům, je 2. světová válka. Pietní místa z tohoto období připomínají památku zejména osob, které zahynuly v důsledku odboje, včetně toho ozbrojeného a nacházejí se v podstatě na celém území. Naopak jednotlivé a hromadné válečné hroby s ostatky tisíců vojáků se nacházejí především na jihu a severu Moravy, jedná se o hroby vojáků padlých v moravsko-ostravské a bratislavsko-brněnské operaci.
Pro oběti 2. světové války, často nevznikaly nové památníky a jejich jména byla připojena na starší pomník. Některé památníky ale přeci jen vystavěny byly, můžete jmenovat některé příklady z této doby?
K připomenutí padlých nebo umučených ve 2. světové válce bylo v mnoha případech využito již existujících pomníků. Na mnoho pomníků věnovaných památce padlých ve velké válce (tak se dříve říkalo 1. světové válce) byly k těm původním umisťovány nové pamětní desky se jmény. Jednalo se především o menší obce s menším počtem obětí. Ve větších obcích nebo městech, případně v obcích, ve kterých žádný pomník z 1. světové války nestál, se k uctění památky padlých stavěly pomníky nové. Některé z nově postavených pomníků byly věnovány památce padlých v obou světových válkách.
Kromě jednoduchých pamětních desek, které například označují místa, na kterých došlo k úmrtí vojáka nebo odbojáře, například v Praze je takových pamětních desek velké množství, byly zřizovány i nové pomníky různých velikostí. Pamětní desky svým padlým zaměstnancům zřizovaly podniky nebo různé instituce: například Škodovka, ČDK, různé dopravní podniky a elektro závody, úřady, pošty, školy, sportovní organizace a podobně. Pamětní desky byly věnovány i obětem náletů či holokaustu.
Kromě těchto drobnějších pietních míst byla zřizována i ta větší, která byla kromě zachování památky obětí válek určena i k pietním aktům a k prezentaci postoje státu k těmto obětem, k připomenutí rozhodujících bitev a k projevu vděčnosti za osvobození země.
Mezi největší můžeme zařadit například Památník 2. světové války v Hrabyni, jehož součástí je i původní symbolický hřbitov se 13 000 destičkami se jmény padlých vojáků Rudé armády a příslušníků 1. čs. armádního sboru, kteří padli v rámci ostravsko-opavské operace a se jmény civilistů ze severní Moravy a Slezska, kteří padli v domácím odboji nebo byli umučeni v koncentračních táborech.
Z dalších příkladů lze jmenovat například pomník v Dřenicích u Chebu, který je věnován památce 508 padlých příslušníků 1. pěší divize USA, pomník v Sokolově, který je postavených u hrobu 2 333 válečných zajatců, pomník se sochou ženy s kyticí u hrobů 42 vojáků, který se nachází před vstupem do hřbitova Folknáře v Děčíně, pomník se sochou vojáka u 435 hrobů vojáků Rudé armády na olšanském hřbitově v Praze, rozsáhlý památník, který se nachází v blízkosti hromadných hrobů vojáků Rudé armády na Centrálním hřbitově v Brně a na stejném místě také pomník s 1 315 jmény rumunských vojáků. Za zmínku stojí například i památník osvobození se sochou matky s dítětem, který se nachází v pietním areálu u hřbitova s hroby více než tisíce vojáků v Ořechově, pomník se sochou partyzána na hromadném hrobu v parku ve Zlíně nebo památník osvobození v Ostravě, Komenského sadech s 660 urnami.
Dochovaly se informace o tom, jak vlastně pomníky v jednotlivých obcích vznikaly? Šlo o spontánní aktivitu hned po skončení války, nebo probíhalo nějaké organizované úsilí?
Informace o jejich vzniku lze v některých případech nalézt přímo na pomnících. Týká se to především těch z Napoleonských válek a z války 1866, kdy je na některých z nich uvedeno jméno jejich zřizovatele i okolnosti zřízení pomníku, například výročí bojů. Většina válečných hrobů z války 1866 vznikla a je do současné doby udržována péčí Komitétu pro udržování památek z války roku 1866, jehož kořeny sahají až do roku 1888. Jednalo se tedy o převážně dobrovolné aktivity osob, které byly účastníky bojů nebo se jich boje osobně dotkly nebo činnost různých spolků a místních obyvatel.
Obdobným způsobem vznikaly i pomníky věnované památce padlých v 1. světové válce. V některých obecních kronikách jsou k dispozici záznamy zřizování takových pomníků, mnohdy s uvedením finančních částek, které daný spolek nebo i soukromá osoba na zřízení pomníku věnoval, jmen čestných hostů i řečníků. Mnoho těchto pomníků vzniklo bezprostředně po válce v letech 1920 až 1922.
Oproti památkám umístěným mino intravilán obce jsou tyto památníky často přímo na návsi a díky tomu se zdají být v lepším stavu. Je tomu opravdu tak?
Péči o válečné hroby se věnuji od roku 2005 a mohu zodpovědně říci, že za tuto dobu se jejich stav podstatně zlepšil. K tomuto trendu bezpochyby přispěl i zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech, který se stal významným systémovým milníkem v realizaci fyzické péče o válečné hroby. Významnou měrou přispěl ke zlepšení všeobecného povědomí veřejnosti o existenci válečných hrobů a uvědomění si jejich historického významu a v neposlední řadě přispěl i ke zlepšení fyzického stavu válečných hrobů na hřbitovech i mimo ně.
Obecně lze říci, že stav pietních míst jen přímo úměrný celkovému stavu obce. Už od hranic obce si mohu udělat představu o tom, v jakém stavu je pomník na návsi a zpravidla se nepletu.
Upravená a uklizená obec má na návsi i upravený pomník.
A stav válečných hrobů není jenom o zákonu. To je o lidech, především o vedení obcí a o různých dobrovolnících, kteří se o pietní místa starají. Ministerstvo obrany některé z nich za jejich práci oceňuje udělením plakety Ministerstva obrany. Své místo v péči o válečné hroby mají i orgány státní správy. Na každém krajském úřadu a na každém obecním úřadu obce s rozšířenou působností je nějaký člověk, který vedle své hlavní působnosti a odpovědnosti má na starosti i problematiku válečných hrobů.
Při kontrolách válečných hrobů, které pravidelně provádím, je problém najít válečný hrob v naprosto nevyhovujícím stavu. Horší stav některých z nich je zpravidla důsledkem zanedbané nebo žádné péče, špatnou volbou materiálu, někdy i jejich umístěním na nevhodném místě a podobně. Není jich mnoho a zpravidla jsou v majetku malých obcí, které mají minimální rozpočet a řeší problémy, které jsou z jejich hlediska důležitější než pomník za vsí.
Mohu zodpovědně říci, že se nám, příslušníkům státní správy ve spolupráci s vlastníky válečných hrobů daří špatný stav těch několika málo válečných hrobů napravovat. Jedním z dlouhodobých nástrojů Ministerstva obrany, jak konkrétně přispět na péči o válečné hroby, jsou dotace poskytované vlastníkům válečných hrobů, obdobné dotační programy mají i některé krajské úřady.