Co dělat, pokud chcete pomoci drobné památce, která by už nutně potřebovala opravit? Než začnete oblékat montérky, je třeba nejprve zjistit spoustu informací a celou akci pořádně promyslet. Připravili jsme pro vás proto stručnou kuchařku, která vás krok za krokem provede možnými problémy a zároveň poradí, kde hledat pomoc.
Potkáváte při procházkách po svém okolí postupně chátrající křížek, nebo jste při výpravě do zapadlých krajů objevili rozpadající se kapli? Možná se sami sebe ptáte, jak takové drobné památce pomoci tak, abyste ji přitom nepoškodili a zároveň se nedostali do rozporu se zákonem…
Nejprve vyhledejte majitele
V prvním kroku je třeba zjistit, komu vyhlédnutá památka patří. Jakékoli práce totiž není možné dělat bez souhlasu majitele. K jeho vyhledání vám pomůže katastr nemovitostí. „Vlastníkem je podle současné právní úpravy ten, komu patří pozemek, na němž objekt stojí. Tedy alespoň v případě, že samotný objekt není zapsaný v katastru nemovitostí, což je případ většiny drobných památek,“ vysvětlila zakladatelka nadačního fondu Adopce památek Jiřina Vinterová.
Ve značném procentu případů je vlastníkem památky obec, to se týká zejména těch objektů, které stojí v blízkosti u cest a silniček. Pokud křížek či kaple stojí u větší silnice, bude nejspíš na pozemku kraje, za který jedná správa silnic. Jindy jsou památky na soukromém pozemku, třeba na pozemku Lesů ČR nebo jiného vlastníka lesa.
Jakmile zjistíte, komu památka patří, je třeba vlastníka kontaktovat. „Primární cestou je komunikace a vysvětlování či zjištění důvodů, proč je historická památka zanedbaná. Nikdy nelze předem vědět, v jaké situaci se vlastník nachází. Nebo zda dokonce sám opravu neplánuje,“ poradila památkářka Věra Kučová s tím, že při přesvědčování majitele lze spolupracovat například se starostou obce.
Zjistěte, zda je daná stavbička státem chráněnou památkou
Další důležitou informací, kterou musíte před zahájením oprav zjistit, je rozsah památkové ochrany. K tomu slouží památkový katalog spravovaný Národním památkovým ústavem. Existují přitom různé typy ochrany. Samotný objekt může být chráněný jako kulturní (případně národní kulturní památka, to ale není v případě pozapomenutých drobných památek v krajině pravděpodobné), může se ale také nacházet na chráněném území městské či vesnické památkové zóny či rezervace, případně krajinné památkové zóny.
Pokud vybraná stavbička chráněná je, čeká vás o něco více papírování a přísnější pravidla. Ovšem i pokud chráněná není, doporučujeme při opravě historicky hodnotných objektů spolupracovat s profesionály. „Většina drobných památek v krajině nemá status kulturní památky, tedy nemovitosti chráněné podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Nicméně právě zákonem podložená ochrana ‚státní‘ a ochrana ‚přirozená‘, pouze na základě respektu širší společnosti, hrají významnou roli v limitech nakládání s drobnými památkami a velmi často i v podmínkách pro získání finančních prostředků na jich opravu a restaurování,“ doplnila Věra Kučová.
Co dělat v případě, že je stavba kulturní památkou?
Pokud je křížek či kaplička, který plánujete opravit, uvedený v památkovém katalogu a chráněný jako kulturní památka, následuje jednání s úřady. To musí podstoupit vlastník památky, který kontaktuje obecní úřad obce s rozšířenou působností (případně krajský úřad, jde-li o národní kulturní památku). Úřadu předloží žádost o závazné stanovisko, v níž je třeba popsat současný stav památky i rozsah plánované obnovy.
Úřad si vyžádá vyjádření Národního památkového ústavu, které mu slouží jako podklad pro rozhodnutí o povolení či zamítnutí prací. NPÚ také vlastníkům poskytuje odbornou pomoc a může mu pomoci sehnat potřebné podklady pro žádost. „Status kulturní památky je základem bezplatného poradenství, které poskytují pracovníci Národního památkového ústavu. Návazně je vyjádřeno formou závazných stanovisek orgánů státní správy ke správným postupům opravy a restaurování,“ vysvětlila Kučová.
Zároveň jsou u kulturních památek také přísnější pravidla pro výběr toho, kdo je bude restaurovat. „U chráněných památek je zákonem o památkové péči jasně definováno, že je musí restaurovat člověk s patřičnou kvalifikací, to znamená s povolením ministerstva kultury pro restaurování daného typu památky,“ vysvětlil restaurátor Hynek Bláha.
Jak najít vhodného restaurátora?
Laik může neuváženými zásahy památce i v dobré vůli uškodit, proto je i v případě nechráněných objektů vhodné najít profesionálního restaurátora. Tak postupuje i nadační fond Adopce památek. „Vždy se snažím zachovat profesionální přístup tak, abychom používali pro obnovu správné technologie, postupy a materiály. Mnohdy si restaurátory vyhledám sama, nebo dostanu doporučení od jiného restaurátora na někoho, kdo působí v místě obnovy,“ popsala výběr kvalifikovaných pracovníků Jiřina Vinterová.
Důležité je dbát na kvalitu osloveného řemeslníka, kterou nejlépe potvrdí reference z jeho předchozích zakázek. „Vlastník by si měl vždy vytipovat restaurátora, který například pracuje i v okolních obcích, a pak po něm určitě chtít reference. Pokud se řada zadavatelů shodne, že restaurátor pracuje dobře, lze mu nejspíše věřit,“ doporučil restaurátor Bláha s tím, že na doporučení se lze zeptat také na památkovém odboru obce s rozšířenou působností, nebo i na územním odborném pracovišti NPÚ.
Vybraný restaurátor poté dorazí na místo, památku si prohlédne, sepíše záměr restaurování a odhad rozpočtu.
S financováním mohou pomoci dotace i nadace
Každá práce něco stojí, a tak je třeba zajistit financování obnovy. Na základě rozpočtu od restaurátora už lze žádat například o dotaci. Tu je možné získat od Ministerstva kultury či jednotlivých krajských úřadů. Na obnovy drobných památek poskytují prostředky i další instituce, u kterých byste to možná nečekali. Například na zachování prvků venkovské krajiny přispívá Ministerstvo zemědělství v rámci programu rozvoje venkova, obdobné příspěvky poskytuje i Ministerstvo pro místní rozvoj. Na obnovu válečných hrobů a pietních míst zase přispívá ve svém dotačním systému Ministerstvo obrany.
Prostředky je možné získat také ze soukromých zdrojů, kromě vlastníka často přispějí místní obyvatelé, někdy i samotná obec. Dále je možné oslovit různé nadace, jako je právě Adopce památek.
Co dál? Spolupráce s místní komunitou
Jakmile máte dostatek prostředků, vybraný kvalifikovaný restaurátor může provést obnovu. S tou souvisí i kultivace okolí památky, což je prostor pro dobrovolné zapojení laické veřejnosti. Zároveň obnovou péče o památku nekončí, je třeba se jí věnovat pravidelně, což je příležitost zapojit místní komunitu. Neváhejte proto obyvatele okolí o obnově informovat a zapojit je do péče o okolní prostor, aby se nově opravená památka stala přirozenou součástí života obce.
„Lidé jsou někdy překvapení, že v obci vůbec takovouto kapličku či křížek měli. Když památku opravíme, většinou to místní lidé ocení a často pak třeba i pečují o její okolí… Mnohdy k ní začnou vysazovat aleje, postupně si všímám i obnovení starých cest, což je skvělé,“ uzavřela Jiřina Vinterová.