Sochu u rodinné chalupy v Nebeské Rybné v letošním roce s pomocí nadačního fondu Adopce památek nechala zrestaurovat Zuzana Hýblová. Ačkoli je vystudovaná kunsthistorička, získat informace potřebné ke kvalifikované obnově pro ni nebylo snadné, váhala i nad volbou restaurátora. Spolupráce s nadačním fondem tak pro ni byla zjednodušením nepřehledné byrokratické cesty i známkou kvality. Díky tomu mohla soše zajistit kvalifikované a šetrné restaurování, které navíc souzní se vkusem majitelky. Ta věří, že obdobnou pomoc by uvítali i další vlastníci v okolních chalupách Orlických hor, které jsou drobnými památkami hustě poseté.
Jak dlouho už žijete v Nebeské Rybné?
Žijeme tu už 15 let, ale manžel z tohoto kraje pochází. Dost se nám tady zalíbilo, začali jsme se rozhlížet a našli jsme si tuto chaloupku, kam nikdo nejezdí, kde je potok, socha, klid. Cesta dřív pokračovala dál, ale spadla do potoka, takže jsme tu poslední stavení. Po několika letech se nám dům, kam v posledních letech nikdo nejezdil, podařilo koupit. Bydlíme v Hradci Králové, sem jezdíme na víkendy a na prázdniny, vlastně tu trávíme každé možné volno.
Jaké je to mít na svém pozemku historickou sochu? Jak o ni pečujete?
Ještě předtím, než byl dům náš, seděli jsme tu na lavičce a koukali na sochu jako na takového společníka všeho, co se tady v chalupě dělo a co tu celou dobu lidé prožívali. Je to pro nás součást toho místa, něco osobního. V minulosti se tyto sochy dělaly jako poděkování za něco, například někdo přežil vážnou nemoc, narodilo se dítě, nebo třeba koupili nějaké pole, po kterém toužili. I my jsme cítili takovou pokoru, protože to bylo naše vysněné místo.
Proto nám přišlo líto, soše nějak nepomoci. Za poslední desetiletí byla socha zanedbaná, celá její spodní deska byla porostlá mechem, už i Kristus se lehce začal zelenat, místy byla socha oprýskaná. Největší obavy jsem měla z toho, že se socha začala lehce naklánět, tak jsem se bála, aby nakonec nespadla. Myšlenka na restaurování sochy se rodila v hlavě déle, nejdříve padala chalupa, pak střecha, ale když byl prostor a čas, rozhodli jsme se pustit do opravy Krista.
Můžete prosím krátce popsat, jaká socha se nachází v blízkosti Vaší chalupy v Nebeské Rybné? Podařilo se Vám zjistit více o historii této sochy?
Jde o barokní pískovcovou sochu z roku 1775, zobrazující Krista u sloupu, je to tedy tématem ne příliš obvyklá socha. Takovýchto soch bičovaných Kristů přivázaných ke sloupu v okolí moc není, vím jen o dvou. Jeden je v Rychnově, druhý v Liberku, časté téma to není ani v rámci republiky. Po historii jsem pátrala, ale nepodařilo se mi zjistit, kdo a z jakého důvodu sem sochu umístil. Naše cesta bývala hlavní na Říčky, hodně se po ní chodilo, proto podél ní lidé vystavěli mnoho soch.
Kdy a z jakého důvodu jste se rozhodla vyhledat pomoc s péčí o tuto památku? Na koho jste se nejprve obrátila?
Jsem vystudovaný historik umění, takže jsem věděla, že bychom se sochou měli něco dělat. Zároveň jsem se bála, věděla jsem totiž, že člověk může při opravě hodně pokazit. Uvažovala jsem o restaurátorovi, ale nevěděla jsem, koho zvolit. Musela bych znát jeho dílo, vědět, jakým způsobem k restaurování přistupuje. Pak jsem se od kamaráda dozvěděla o Adopci památek, která opravila jednu sochu v okolí. Říkala jsem si, že by to mohla být cesta. Vědí, co dělají, mají k tomu teoretický základ a znají šikovné restaurátory. Navíc se mi líbilo, jak byla ta socha opravená, že nebyla příliš přečištěná, ani moc pozlacená. Byla jsem ráda, že to někdo dělá srdcem a najímá si restaurátora, který ví, co dělá.
Prvotním impulzem tedy nebylo, že byste sháněla peníze, ale spíš nějakou radu a pomoc? Je pro soukromého vlastníka památky snadné se zorientovat v možnostech podpory pro obnovu této památky?
Je to tak, spíše jsem sháněla radu, pomoc a odbornost, spolupráce s Adopcí památek pro mě byla spíš známkou kvality, kterou ukazují výsledky jejich obnov. Nevím, kam bych se obracela, možná na Památkový ústav. Cesta, jak informace potřebné pro obnovu památky zjistit, je pro běžné občany složitá. Adopce památek je pro mě rozumná spojka, kde věřím kvalitě a zároveň se nemusím tolik zabývat jednáním s úřady. Socha není památkově chráněná, tím bylo jednání snazší.
Ostatní chalupáři v Nebeské Rybné o sochy u svých stavení rádi pečují. Myslím, že spousta z nich by do opravy šla, kdyby věděli, že je to snadné. Nevědí, že existuje taková cesta, nebo se zaleknou, že by to stálo moc peněz, případně to bylo složité. Mnohdy nemají sílu, čas a asi ani informace, ale zájem o sochy tady je.
V čem je pro Vás specifická krajina Orlických hor a proč to tu máte ráda?
Je to malebný kraj, který není tolik poznamenaný lidmi. Je tady chráněná krajinná oblast, takže tu je stavební uzávěra, díky níž se udržuje určitá jednota a musejí se dodržovat pravidla. Díky tomu zdejší krajina zůstává malebná, na rozdíl od podhůří, kde se rychle ničí krajinný ráz. Udržují se tu stopy starých časů, je to zapomenutý kraj, kde se ledacos dochovalo.