Kromě estetické či ekologické funkce přinášejí staré cesty do krajiny také historický a kulturní kontext, přiblížila Pavlína Žatecká. Tato vystudovaná ekoložka zaměřená na krajinný management v současné době dobrovolnicky spolupracuje s nadačním fondem Adopce památek. Vyhledává archivní materiály i vzpomínky pamětníků, díky čemuž jednotlivým obnoveným památkám právě tuto paměťovou stopu navrací.
Jaký je význam obnovy historických cest?
Cesty byly v krajině po staletí, kdy vedly mezi obcemi a dalšími důležitými místy. Velké změny proběhly ve druhé polovině 20. století, kdy docházelo ke scelování pozemků. Ty už nebyly obhospodařovány jednotlivými hospodáři, vznikala družstva, a aby bylo jejich hospodaření efektivní, tvořily se velké lány. V tu chvíli byly mnohé cesty rozorány, krajina se měnila, mizely aleje, remízky a další útočiště pro živočichy. A spolu s nimi mizela i paměť krajiny.
Vnímáte snahu o obnovu těchto cest?
Ano, první snahy přišly hned po revoluci. Některé cesty se začaly obnovovat z důvodu, že se pozemky vrátily původním majitelům a ti k nim potřebovali zajistit přístup. Cesty ale přinášejí více užitku, například ekologický, estetický i kulturní kontext. Velký rozvoj iniciativ obnovujících cesty pak přišel zhruba po roce 2000. Ta snaha většinou vychází z gesce starostů, soukromých vlastníků nebo nějakých místních komunit. Chtějí obnovit přístup k významným místům, kam lidé rádi chodí. To se týká právě i drobných památek.
Jak souvisí opravy cest a jejich návrat do krajiny s péčí o drobné památky?
Cesty vedly k důležitým místům, třeba právě ke kapličkám. Tím, že se obnovují, přinášejí historický kontext místa. Je to tak, že místní lidé mají zájem dozvědět se víc o krajině a její historii. Vědí, že se v krajině nachází nějaká zapomenutá kaplička nebo křížek a chtějí tuto památku zpřístupnit. Na to konto obnoví i historickou cestu. Někdy je to i naopak, kdy se obnovuje historická cesta a při té příležitosti se objeví památka, na kterou třeba už lidé zapomněli.
Můžete prosím uvést příklad, kde šla ruku v ruce obnova cesty s obnovou památky?
Dobrým příkladem je město Mnichovo Hradiště. To obnovilo desítky kilometrů starých polních cest, které lidé aktivně používají. Opačně to pak funguje u některých obnov zprostředkovaných adopcí památek, kde lidé obnovili cesty k opraveným památkám. Lidé se chtějí do krajiny vracet, chtějí poznávat i historický kontext. Iniciativ vzniká na obecní či krajské úrovni, případně v souvislosti s místními akčními skupinami, po celé republice hodně.
Jak takovou historickou cestu najít v terénu, čeho si všímat?
Přestože většina cest byla rozorána či zničena, některé si zachovaly svůj tvar. Jen nepoužívání zarostly travou a v terénu je stále zřetelná nějaká menší prohlubeň. Někdy je patrný zářez do svahu, svah může být zpevněný, může tam být původní kamenitý povrch. Kolem cest bývaly aleje, takže také stromořadí mohou být dobrým vodítkem. Další nápovědou mohou být právě drobné památky, které označovaly důležitá křížení či body. U rozoraných cest může být právě křížek uprostřed pole vodítkem, že tam kdysi nějaká cesta vedla. V tom případě se můžeme podívat do starých map…
Kde je možné dohledat právě staré mapy a další písemné prameny?
V dnešní době je již naštěstí valná většina těchto pramenů digitalizována. Největší je asi aplikace Geoportál Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Tam si člověk u každého místa České republiky zjistí, jaké mapy jsou dostupné. V portálu jsou k dispozici mapy stabilního katastru z poloviny 19. století, včetně podrobností o jednotlivých parcelách, zároveň je tam cestní síť. Mapování probíhalo vždy po desítkách let, takže lze sledovat i vývoj sítě cest. Od třicátých let 20. století probíhalo i letecké snímkování, které opět může být užitečné, pokud chceme sledovat průběh cest. Další informace pak mají ve svých archivech jednotlivé obce.
Co je to úvozová cesta, jakým způsobem vznikla a jak ji dnes poznat?
Úvozové cesty byly v krajině po staletí, mohou to být i velmi staré cesty, klidně už ze středověku. Většinou to bývaly významnější cesty, kde jezdily vozy, bývaly i součástí obchodních stezek. V krajině je poznáme snadno, protože taková cesta je zařezána do terénu. Může mít tvar písmene V nebo U, záleží na míře eroze, jak moc již byla zahlazena. Často bývaly úvozové cesty v kopci, aby zjednodušily průchod terénem, měly i funkci ochrany před povětrnostními jevy.
S adopcí památek spolupracujete jako dobrovolnice. Jak jste se k tomu dostala, co konkrétně děláte a čím je pro vás dobrovolnictví v památkové péči zajímavé?
Dobrovolnictví se věnuji už spoustu let, delší dobu působím v Českém svazu ochránců přírody. Zajímá mě ale také historie a památky, tak jsem hledala spolky zaměřené tímto směrem. Činnost Adopce památek mi přišla zajímavá, protože zákonem nechráněné památky jsou často spíše opomíjené. Zaujalo mě, že spojuje profesionální restaurátory a místní aktéry. Mojí prací je hledat historické podklady k jednotlivým památkám. Nejprve jsem se bála, že to bude spíše práce v archivech, ale pak jsem se spojila i s pamětníky. Překvapilo mě jejich nadšení a získala jsem od nich spoustu zajímavých informací. A právě takové příběhy a vzpomínky pamětníků jsou často tím nejcennějším, co při obnově krajiny můžeme najít.
