Péče o památky ležící na území obce je nedílnou součástí práce starostky Liberku Kateřiny Hartmanové. Do katastru obce na úpatí Orlických hor navíc patří několik vesnic, z nichž některé mají vlastní kostel, jiné kapličku, a to vše doplňuje nespočet drobných křížků a soch. Spolupráci s nadačním fondem Adopce památek proto uvítala, zorientovat se v možnostech restaurování a sehnat dostatek finančních prostředků totiž není vždy snadné. Pokud se ale práce podaří a v krajině září nově opravená památka, místní to ocení, prozradila starostka.
Jak moc péče o památky zasahuje do vaší práce starostky obce Liberk?
Specifikem Liberku je obrovský katastr, skoro 55 kilometrů čtverečních, patří pod nás Uhřínov, Prorubky, Liberk, Rampuše, Hláska a Bělá. Některé památky jsou ve vlastnictví obce, jiné pak ve vlastnictví církve. Například dřevný kostel v Liberku je ve vlastnictví katolické církve, farnosti Rychnov. Stejné farnosti patří i kostel v Bělé, ale dřevěná zvonice u kostela je ve vlastnictví obce. Kostel v Uhřínově je zase součástí farnosti Solnice. Kapličky v Prorubkách a Rampuši jsou ve vlastnictví obce, stejně jako maličká kaplička v Bělé. Potom je na území obce také mnoho křížků a dalších drobných staveb.
Na památkách ve vlastnictví obce pracujeme, v tuto chvíli restaurátor opravuje oltář kaple v Prorubkách. Na takovéto větší obnovy využíváme dotace, ale drobnější práce financujeme z vlastního rozpočtu. Snažíme se přispívat i církvi na péči o kostely, máme spolu velmi dobré vztahy. Máme štěstí na faráře, se kterými je spolupráce bezproblémová a vycházíme si vstříc.
Jak jste se jako starostka dostala ke spolupráci s nadačním fondem Adopce památek?
Zakladatelka fondu Jiřina Vinterová nás oslovila sama s tím, že objevila malé sakrální památky, které potřebují opravit. To mě zaujalo, protože si myslím, že by se tyto stavby měly obnovovat, každý křížek na mezi si zaslouží opravit. Jako na prvním jsme spolupracovali na kříži pod Hláskou, pokračovali jsme s křížkem u Bělé a máme i další plány.
Další obnovenou památkou by mohla být socha na křižovatce u obce, která je na pozemku Správy silnic, s nimiž jsme v jednání o tom, že by na nás památku převedli. Zatím to vypadá nadějně, převodu se nebrání. Zároveň máme v Bělé vytipovanou památku na pozemku soukromého majitele, kterou bychom také chtěli převést na obec.
Jaké máte zkušenosti s jednáním se soukromými majiteli?
Bude to naše první zkušenost, ale nepředpokládám problémy. Než aby majitelé do obnovy památky investovali vlastní prostředky, nejspíš pro ně bude výhodnější ji převést na obec. Navíc jde o pozemek, u kterého není žádné stavení, ani pole či louka. Takže nečekáme, že bude majitel mít k památce výrazný vztah. Kdyby se nacházela u nějaké chalupy, byla by situace jiná. Možná by stačilo jen předat informaci a propojit majitele právě s Adopcí památek. Pro běžného občana jsou kromě financí problémem i znalosti, málokdo zná toho pravého restaurátora, za obnovou je hodně práce a je třeba najmout odborníka.
Jak vnímají snahu obce pečovat o památky občané?
Liberk je na území bývalých Sudet a toto téma tu stále ještě rezonuje. Takže lidé mají k památkám pozitivní přístup. Tím, že tu byla složitá minulost a mnoho nemovitostí zmizelo, nesou ty drobné křížky a další památky příběh krajiny.
Samozřejmě by bylo špatně, kdybychom opravovali jen památky, je třeba se starat o praktické věci, například opravovat cesty. A navíc ještě musíme dávkovat obnovy v jednotlivých vesnicích, které pod Liberk patří. Obecně ale musím říci, že lidé vnímají velice pozitivně, že se obec zajímá o dědictví předků a má zájem, aby tento odkaz žil dál.
Například jsem pozitivní reakce pozorovala u loni obnoveného křížku na Bělé, to je nádhera, vznikla úplně nová dominanta. V Bělé bydlím už 25 let a nepamatuji, že by tento křížek stál, nevzpomínají si na to ani starousedlíci. Byl rozlámaný na části a zarostlý v jasanech. Lidé ve vesnici byli z obnovy úplně šťastní. Stejně tak po obnově žije kaple v Prorubkách, konají se tam pouti a různé kulturní akce. V kapli v Rampuši, která prošla rekonstrukcí a stará se o ni chalupář z nedalekého stavení, se zase bude konat svatba.
Již jste zmínila určitá specifika zdejšího kraje, čím je krajina Orlických hor a Podorlicka jedinečná?
Tím, že jsme takový střed mezi horami a podhůřím, jsou tu krásné procházky a zároveň je tu ještě klid a není tu tolik turistů. Zároveň jsou tu krásné výhledy, na jednu stranu vidíte hory a na druhou se pod vámi doširoka otevře krajina.
Zároveň, jak už jsem zmiňovala, jsme na území bývalých Sudet, což tu stále rezonuje. Musím říci, že v určitých ohledech ta vzpomínka mezi lidmi zůstala. Třeba na hřbitově u kostela máme českou a německou stranu a někteří starší lidé by po té německé prostě nešli. Historie se propisuje i v hustotě osídlení, na zmíněných 55 kilometrů čtverečních máme jen asi 700 obyvatel. Je tu i hodně chalupářů, v sezóně se nám prakticky zdvojnásobí počet obyvatel. Často jsou to starší lidé, kteří tu tráví celé léto, takže je bereme i jako součást komunity. Dobré pro nás také je, že se do Liberku přistěhovávají noví obyvatelé a zároveň zůstávají i děti starousedlíků.
