Zachytit atmosféru polorozpadlých i krásně obnovených památek v Orlických horách a jejich podhůří pomáhá nadačnímu fondu Adopce památek fotograf Rostislav Bartoň. V Orlických horách, které jsou jeho domovem i hlavním motivem jeho fotografií, obdivuje především jistou odlehlost a často až tajemnou atmosféru. Není tak fotografem, který by čekal na rozzářené slunečné dny, charakteristickou náladu příhraničních hor rád zachycuje v pošmourných ránech, před bouřkou nebo v barvách podzimu.
Čím je podle vás specifická krajina Orlických hor?
Krajina Orlických hor je rozmanitá. Vždy jsem tíhnul k té zvláštní, pohraniční samotě, která mě do těchto míst přitahuje. Zdejší pohraničí má totiž svoji specifickou, nepopsatelnou atmosféru. Hory skrývají spoustu zapomenutých a zaniklých obcí, sakrální památky a místa opředená tajemstvím.
Narodil jsem se v Lanškrouně, takže mé kořeny jsou v podhůří Orlických hor. Mám rád přírodu, proto jsem se do hor také přestěhoval. Žiji přímo na hranici s Polskem, kde nacházím spoustu inspirací k focení. Na polské straně, hned za hranicí je spousta tajemných, polorozpadlých kostelů a kapliček.
Máte v Orlických horách svá oblíbená místa?
Jedním z prvních míst, které mě oslovilo, je například kostel sv. Jana Nepomuckého na Vrchní Orlici. Jsem rád, že je v takovém stavu, v jakém ho můžeme vidět. Má nádhernou patinu, zároveň je udržovaný a krásně zapadá do zdejší krajiny. Právě tady, jsem kdysi pořídil svoji nejoblíbenější fotografii.
Jsou místa, kam se opakovaně vracím za různého světla i počasí. Snažím se ve fotografii co nejpřesněji vystihnout atmosféru daného místa. Vždy hledám nové kompozice či místa odkud budu fotit. Nejkrásnější jsou rána a z ročních období je to jaro a podzim, kdy příroda hraje barvami.
Vnímáte, že se krajina Orlických hor mění?
V porovnání s historickými fotkami jsou vidět jisté změny. Dříve tu bylo více výhledů, díky otevřené krajině. V okolních kopcích byly více louky, pole a políčka. Dnes jsou Orlické hory zalesněné a výhledy jsou víceméně jen z nově vznikajících rozhleden. Krajina je tedy jiná než dříve, ale pořád krásná. Rád porovnávám historické fotky se současností.
Jak jste se dostal k focení? Věnujete se mu v současnosti jako své profesi?
Focení mě bavilo odjakživa, ať už to byly koncerty, svatby, portréty a podobně. Krajinářské fotografii jsem propadl až tady na horách. Dnes už je to moje hlavní práce, pořádám přednášky, každoročně vydávám kalendáře, často fotím pro obce a města v regionu, přicházejí různé projekty jako právě focení pro Adopci památek. Nedávno mě oslovil Jiří Padevět a mé fotografie jsou součástí zajímavého projektu, jeho trojdílné knihy Zaniklé obce.
Kdy začala vaše spolupráce s Adopcí památek a jak v současnosti probíhá?
Už si nepamatuji, kdy přesně naše spolupráce vznikla. Často fotím památky nejprve před jejich obnovou a potom opravené. Baví mě porovnávat minulost a současnost, stejně jako u těch historických fotografií. Nyní se opravuje kříž v Kunčině Vsi, k němuž se po restaurování vrátím. A pokud se chystá v Orlických horách nějaká další obnova a Adopce památek mě osloví, určitě ji opět rád nafotím. Opravy tohoto dědictví, které tu zanechali naši předkové, mají totiž smysl a takovýmto projektům fandím.