Orlické hory patří mezi regiony, které musela po druhé světové válce opustit značná část jejich původních obyvatel. Přestože dnes žijí v Německu, dodnes na rodiště svých předků nezapomněli, pravidelně se do Orlických hor vrací, pořádají setkání rodáků a shromažďují archivní materiály. Holger Schröfel (HS) i Günther Wytopil (GW) jsou nejen potomky orlickohorských starousedlíků, ale také aktivními členy spolku Verein der Adlergebirge, který mimo další společenské aktivity v bavorském městě Waldkraiburg provozuje archiv a muzeum Orlických hor.
Jaký je Váš osobní vztah k Orlickým horám?
HS: Moji předkové zde žili od roku 1570, tedy jedenáct generací. Zpočátku přišli z Rakouska jako dřevorubci, aby splavovali dřevo z hor do řeky Divoké Orlice, odkud se dostávalo po Labi až do kutnohorských dolů. Poté se tu usadili jako rolníci a společně s českými osadníky zakládali vesnice. Lidé se mezi sebou ženili a vdávali, vzájemnou výměnou se učili jazyk toho druhého.
Můj dědeček Bernhard Schröfel se narodil v roce 1896 v Saufloß (Souvlastní) č. 43 v Orlických horách. Jeho otec koupil statek v Katscheru (Kačerov) č. 35, který později převzal. Já (jsem ročník 1964) jsem společně s rodiči poznal Orlické hory a zamiloval se do této nádherné krajiny. Dnes mám velmi milé kontakty s místními obyvateli.
Čestný občan Günther Wytopil st. se starostou Tony Stefekem v Rokytnici (cca 1998)
GW: Můj otec, Günther Wytopil starší, se narodil v Rokytnici. To místo jsme poprvé od odsunu navštívili v roce 1965 spolu s babičkou, otcem a nejstarší sestrou. Tehdy jsem se nakazil „rokytnickým a orlickohorským genem“, který mě už nepustil. Zejména po odchodu do důchodu v roce 2012 jsem se začal více angažovat v klubu orlickohorských rodáků ve Waldkraiburgu v Bavorsku a převzal jsem od otce organizaci setkání rodáků. Dnes udržuji přátelské vztahy s českými krajany v Orlických horách.
Navštěvují Orlické hory i další pamětníci a jejich potomci? Vracíte se do Orlických hor také na společné akce?
HS: Orlické hory navštěvují po celý rok ti, kteří se tam narodili i jejich potomci. Mnoho rodin má také příbuzné, kteří nemuseli po roce 1945 Česko opustit. Scházíme se každoročně u pravidelných příležitostí, já se například jednou ročně setkávám s přáteli a příbuznými v červenci při oslavách svátku sv. Anny v Rokytnici. Ostatní se scházejí na kronštadtské pouti v červnu v Orlickém Záhoří, na pouti do Neratova v srpnu nebo na pouti do Králíků.
Annenské slavnosti v Rokytnici v roce 2025
GW: Annenské slavnosti v Rokytnici navštěvuje stále ještě asi třicet bývalých obyvatel z Orlických hor, z nichž někteří přivádějí i své potomky. Na prvních setkáních po pádu berlínské zdi se jich sešlo asi šedesát, a to výhradně bývalých obyvatel Rokytnice s jejich partnery.
HS: Často nás tam doprovází sbor Adlergebirgler, který v roce 2001 založil Alois Galle. Ten žil v posledních letech v obci Pěčín. Bohužel loni zemřel.
Máte nějaký spolek, ve kterém se sdružujete?
GW: Již desítky let se scházíme ve Waldkraiburgu, kde sídlí náš spolek Verein der Adlergebirge, na výroční valné hromadě a během archivních týdnů.
Členové spolku obnovují také původní kroje (2006).
HS: Členy spolku jsou obyvatelé Orlických hor žijící v České republice, Německu a Rakousku i jejich potomci. Náš spolek má vlastní webové stránky a komunikujeme také na Facebooku pod názvem Heimatlandschaft Adlergebirge. Třikrát ročně vychází náš regionální časopis Mei Heemt, který vypráví o minulosti, přináší rodinné zprávy a informuje o aktuálním dění. Dobrovolnice nadačního fondu Adopce památek Pavlína Žatecká napsala pro aktuální číslo krásnou reportáž o péči o památky. Každý rok navíc vydáváme sborník, který se vždy věnuje určitému tématu, například těžkému životu tkalců v Orlických horách.
Díky vzpomínkám původních obyvatel se daří zjišťovat i mnoho o pozapomenuté historii regionu. Máte nějaké kroniky nebo zapisujete vzpomínky pamětníků?
GW: Sdružení disponuje rozsáhlým archivem s mnoha zprávami od bývalých obyvatel Orlických hor, doplněným nejrůznějšími fotografiemi, listinami a předměty. Tento archiv rádi navštěvují čeští kronikáři, aby si jej prohlédli a naskenovali si potřebné dokumenty.
Muzeum Orlických hor ve Waldkraiburgu.
HS: V kronikách a rodokmenech udržujeme živou památku historických událostí a osobních zážitků. Máme skupinu badatelů, kteří navázali kontakty s bývalými obyvateli Orlických hor, kteří dnes žijí po celém světě. Každý den objevujeme něco nového z minulosti a díky starým písemnostem můžeme podávat zprávy i o událostech z dávné historie Orlických hor. Díky tomu můžeme odpovědět téměř na všechny otázky týkající se historie a života v této oblasti.
Naše expozice a archiv se nachází v bavorském městě Waldkraiburg, s nímž byla uzavřena partnerská smlouva. Je tam muzeum Orlických hor, kde jsou vystaveny četné písemnosti a ukázky předmětů využívaných řemeslníky, v zemědělství a v domácnosti.
Podílí se (nebo se v minulosti podílely) spolky či jednotlivci také na obnově kulturních památek v Orlických horách?
GW: Zejména v prvních letech po revoluci přispívali velkoryse na renovaci kostelů a kaplí a na restaurování kulturních památek především bývalí obyvatelé. Podpůrné fondy, jako je například Česko-německý fond budoucnosti, byly založeny až později. Soukromé iniciativy ale pokračují, například v roce 2018 se konala velká sbírka na pořízení tří nových zvonů pro kostel v Rokytnici.