Socha sv. Jana Nepomuckého v Záhlinicích


Obec: Záhlinice [789771]
Katastrální území: Hulín [588491]
Parcelní číslo: 1837
GPS: N 49°17.277′, E 17°29.068′

nový stav


Pokročilý stav rozkladu sochy vyžadoval komplexní a důkladné restaurování včetně demontáže a opravy základu. Před demontáží bylo potřeba sochu částečně zpevnit (prekonsolidace) na místě a při demontáži bylotřeba věnovat zvýšenou pozornost ochraně sochy. Očištění a stabilizace stavu sochy bylo velmi problematické, protože špatný stav povrchu, který po namočení ještě změkne, velmi komplikoval čištění. Krusty a povlaky na povrchu sochy zase naopak komplikovaly její napouštění zpevňovačem. Konsolidaci bylo nutné provádět po etapách v délce trvání několika měsíců.

Základ byl nově zhotovený a byla provedena betonáž vyzdívky mezi schody. Vnitřní strana schodů je od betonu separovaná vrstvou malty. Kámen byl zpevněn organokřemičitým prostředkem. Zkorodované čepy byly odvrtány a vyměněny za nerezové. Trhliny v kameni byly slepeny epoxidovým lepidlem a stahovací obruče odstraněny. Tmely soklu jsou zhotoveny na bázi písku a bílého cementu s přídavkem styrenakrylátové pryskyřice. Tmely na soše jsou zhotoveny z mramorových drtí s přídavkem křemeliny, bílého cementu a styrenakrylátové pryskyřice. Povrch je opatřen siloxanovou hydrofobizací. Svatozář je provedena z mědi jako kopie podle zbytků původní. Hvězdy jsou zlaceny plátkovým zlatem 24 karátů na mixtion.

Oprava probíhala na dílně restaurátora.

Restauroval Mgr. A. Jiří Finger, Pavel Hradilík a Jiří Ščuglík.

původní stav


Na jižním okraji obce, poblíž fotbalového hřiště, stojí u křižovatky místních cest socha sv. JanaNepomuského na osmihranném soklu. Socha je celkově cca 4,5 m vysoká. Základnu tvoří jednoduchýhranolový schod o půdorysu 175 x 175 cm. Na něm čtyřhranná plinta 110 x 110 cm, která nahoře přechází do osmihranu. Sokl je bohatě zdobený kazetami s novogotickými ornamenty, lomené oblouky, čtyřlístky apod. SokL je zakončen stříškou bez okapnice. Na soklu postava v klasickém ikonografickém zobrazení. Levá noha mírně pokrčená, v rukou drží kříž podložený palmovou ratolestí směřující k levému rameni. Hlava s biretem je mírně skloněná doleva a hledí na kříž. Na hlavě kovaná svatozář. Socha je na zadní straně soklu datovaná 1888. Sokl a schod jsou z maletínského pískovce, socha je z jemnozrnného detritického vápence. Současný stav památky je od pohledu havarijní.

Rozpraskaný sokl drží pohromadě tři objímky z železné rezavé ploché konstrukční oceli. Příčinou vzniku trhlin jsou korodující středové čepy, provizorní oprava tuto příčinu neřeší a čepy s narůstající korozí zvětšují svůj objem dál.

Další závažným problémem je výrazný rozpad materiálu sochy. Pórovitý vápenec bez povrchové ochrany podléhá silné erozi povrchu. Na západní straně chybí až 5 cm materiálu. Místy se reliéf zcela ztrácí.

Pod černými plochami krust a šedými plochami nátěrů se materiál rozpadá do hloubky až několik cm. Místy jsou nositelem reliéfu jen tyto povlaky. Tato místa se na fotografii projevují ostrým přechodem z tmavé do světlé.

Dalším problémem je navýšený terén. Základová spára je cca 15 cm pod terénem a srážková voda zatéká do skladby schodů, jejich vyzdívky a základu. To se projevuje posuny ve spárách nadzvedáním vnější hrany schodů, které stav ještě zhoršuje. Jeden roh schodu je zabetonovaný do zídky, která zpevňuje vozovku.

Svatozář zřejmě není původní a hvězdy i zlacení jsou ztracené.

Na povrchu sochy se projevují v různé míře všechna typická poškození – mechanické, zelené biodepozity, černé uhlíkaté krusty, sádrovcové krusty a poškození vlivem krystalizace solí v dešťových stínech. Pokročilý rozpad sochy odpovídá stáří památky a jejímu materiálu.

historie


Podařilo se dohledat dvě historické fotografie z roku 1908 a 1952. Jiná historie není známá.